Práce studentů

Šatrach stál rozkročen, za zády měl stěnu skalního chrámu a těšil se, až to skončí. Ze srdce nenáviděl scénu, která se opakovala pravidelně jednou za třicet let. Tedy přesně jednou za deset tisíc a sedm set třicet dva dnů. Tehdy se vyšplhal ke skalnímu chrámu nejsilnější z vesničanů, kteří obývali náhorní plošinu vklíněnou mezi vysoké horské štíty, aby Šatrachovi odevzdal dar. Šatrach pokaždé ukázal na kamenný schod u svých nohou a snažil se nedívat vesničanovi do tváře. I když to dělat vlastně musel, protože byl prvotřídně cvičeným bojovníkem a podle toho, co zrcadlil obličej lidských bytostí, se nejlépe poznalo, zda bude muset bojovat a jaké síly k tomu bude zapotřebí.

Konečně stál před vchodem. Kenneth ani chvíli nepochyboval, že je to tady. Ten vchod musel být zde. Mnohokrát se mu o tom zdálo, jak se ve snu pohybuje směrem dovnitř. A přestože okolí nepřívětivě vyhlíželo, všudypřítomné zlověstné ticho, ostré vrcholky hor, rozbouřený vítr a našedlá obloha všudy vůkol, nic z toho nenasvědčovalo o tom, že by tady mohl být život. „I když život, může být život něco tak nelidsky uvažujícího“? Těžko říct. Ale Kenneth o tom už nepřemýšlel. Už vykročil vpřed a věděl, že není cesta zpátky.
Všechno to začalo dávno před tím…

Tak, hezky se pohodlně uveleb za počítač nebo třeba jen do křesla, záleží, kde sedíš, ležíš, stojíš či levituješ atd. a poslouchej můj příběh. Odehrává se v jedné nám skryté zemi Grepmandárii. Zde se ještě nacházejí kouzelní tvorové, bytosti s nadpřirozenými schopnostmi, draci, víly, ale i sůvy z nudlí. My ji již neznáme, dávno se nám skryla, aby se před našimi hamižnými a roztahovačnými povahami skryla. Ale přece jen, každému se o ní občas zdá, někteří ji i ve svém skutečném světě hledají, ale většinou nenajdou. Jen vyvoleným a výjimečným lidem je to dovoleno a ti jsou pak obdařeni a obohaceni věcmi, zkušenostmi, zážitky a schopnostmi, které lidé už dávno neumí, neznají a neovládají.

Když trochu přidáme do kroku, stihneme domů dojet ještě před setměním, pomyslel si Richard, švihl opratí a zamlaskal na Ryzáka. Kůň si odfrknul a přidal do kroku. Povoz byl plně naložen, ale blízkost domova Ryzákovi pomáhala táhnout. Richard byl ponořený do svých myšlenek. Těžká doba dolehla na jeho kraj. Půda zde nikdy nepatřila k nejúrodnějším, tak už to na místech položených vysoko v horách bývá. Ale když se k tomu přidá suché léto, už třetí v řadě, je to zlé. Před pár měsíci přivázal za povoz tři telata, aby je ve městě prodal. Děti je bránili, plakali a naříkali, ale nebylo zbytí. Dobře prodal. A nejenom to, také ve městě potkal kupce, který si najal jeho povoz a koně a dobře za službu zaplatil. Byla to zajížďka, ale to zdržení za to stálo. Však už se na ně těší, na Timeu i věčně hladové a uštěbetané děti. Pro Matěje veze boty. Vysoké, teplé, kožené, už si nebude naříkat, že ho zebe, až spolu v zimě půjdou obejít oka na zajíce. Terezka dostane hadrovou panenku s modrými knoflíky místo očí a žlutými vlněnými copy. Už se těší na ten rozzářený úsměv a velkou mokrou pusu, kterou dozajista dostane. Tom je ještě maličký, bude mu teprve jeden rok, ale i pro něj se něco najde. Vezu sušené ovoce a mouku, sůl, celý sud zelí, uzené maso, chléb, tři soudečky vína, nářadí a v měšci to pořád ještě cinká. Jenom objet skalnaté vrchy a z průsmyku už uvidí svou chalupu.