Na zadané téma – úvaha

Na začátku mé úvahy bych si měl vyjmenovat konflikty, ve kterých bych mohl hledat souvislosti: 2. světová válka, vietnamská válka, válka v Perském zálivu, válku v Iráku. I když válečných konfliktů bylo velmi mnoho, neznám jejich pozadí a nemůžu proto hledat souvislosti.

Jsem letuška. Jako každá profese, ve které člověk pracuje s lidmi, i ta moje přináší den co den spoustu příběhů nabitých emocemi.
Egypt. Každý Čech, byl v Egyptě v průměru třikrát. Takže, pokud jste ještě nešnorchlovali mezi pestrobarevnými rybičkami, pokud vás ještě nespálilo Egyptské slunce a neochutnali jste maso pečené na ohni v poušti, musel tam být někdo třikrát za vás. Cesta letadlem trvá něco kolem čtyř hodin, letí se většinou v noci, kvůli přehuštěnému letovému provozu. Ano, cestování v noci, rodiny s dětmi a ještě navíc letadlem. Letadlo samo o sobě se mnoha lidem jeví podezřele, plechová roura, tak vysoko na nebi, no – věřte tomu.

Tři osoby, kterých si nejvíce cením, jsou mé dvě děti a manžel. Protože to ale naštěstí není jen to jediné, kolem čeho se točí můj svět , své tři nejcennější věci bych přece jen trochu rozvedla:

Už o tom tématu přemýšlím druhý den. Jako první mě napadlo, že tvořím pilíř a spojnici na
mnoha místech. Ať už je to v práci nebo doma. Každý pilíř nebo spojnice ale jednou přestanou být. Potom dané místo je chvíli prázdné, ale brzy se najde jiná spojnice nebo pilíř, který je jiný – horší nebo lepší, ale jiný. Určitě ale vytvoří novou spojnici nebo pilíř.

V současné chvíli se nacházím v takové životní situaci, kdy tvoření není možné. Pochopila jsem, že pokud chci cokoliv vytvořit, musím nejdřív ničit a ničit. Je toho hodně, co jsem zanedbávala a tvořit za těchto podmínek by bylo bez efektu. Tvoření a ničení jsou protiklady, které se doplňují – proto když píšu o ničení, píši současně o tvoření.

Tu zimu už nebylo kam sáhnout pro další polínko do kamen. Bylo mnohem chladněji, než v minulých letech. Třásli jsme se v malém srubu a balili se do všeho, co bylo ještě nepoužité. Nezbylo nic, poslední zbytky tepla se vytratily stejně tak rychle, jako naše naděje v jaro a oteplení. Kolem srubu jen pustina, sem tam keř a skály tyčící se vysoko nad obzor. Cesta dolů k vesnici vedoucí průsmykem byla neprůchozí už více než měsíc. Vydat se na cestu dolů za tohoto počasí a bez jídla by znamenalo smrt v každém případě. Čekání na jednom místě nám připadlo jako lepší možnost, pravda však je, že se tím jen oddaloval jediný možný konec. Teplota v místnosti byla už několik dnů hluboko pod bodem mrazu, všechno jídlo zmrzlo na kost. I vlci přestali brousit kolem a raději se poohlédli po jiné kořisti.

Je já ve vědomí nebo vědomí ve mně?
Tyto dvě otázky. Nic víc. Nejprve Já. Co je já. Nebo co není Já?
Je mé já toto tělo?Tělo je výsledkem přijmutých živin. Genetická informace, zakletá do čtyř bází. Jakou genetickou informaci však máme na mysli? Jadernou, nebo ribozomální? Ano, vždyť jsou dvě a ani jednu nemáme téměř prozkoumánu. Obě jsou tvořené prvky periodické soustavy. To víme, ano jsme pouhý uhlík, vodík, křemík, síra aj.? Ano, moje tělo je prach. Je prach mé Já?

Vychází ze slova mít, tedy vlastnit. pokud něco vlastním, mám možnost s touto hodnotou nějak naložit. Hmotný majetek = hmota = energie. jestli budu na hmotný majetek nahlížet jako energii, pak bych otázku trochu pozměnila: Jak nakládáte se svým majetkem? Protože si nemyslím,že vlastnit majetek je špatné, problém nastává ve chvíli, kdy je potřeba hromadění a lpění na majetku. je to jako zablokovaná energie. Způsobí napětí, bolest, strach, až nakonec nastane výbuch.

Grál, pohár, ze kterého neustále vyvěrá čistá, osvěžující, životodárná energie. Kde jej hledat?

První, co mne napadne při slově Velikonoce, je Ježíš na kříži a křesťanské zvyky udržované v naší rodině – svěcení kočiček, páteční přísný půst, návštěva kostela. A zvyky mojí maminky – mytí se ráno v potoce (abychom byli krásní), očista domu po zimě, barvení vajec, jarní výzdoba. A vždy něco nového na sebe. Různé významy těchto zvyků jsem si začala uvědomovat až postupem času.