Tu zimu u\u017e nebylo kam s\u00e1hnout pro dal\u0161\u00ed pol\u00ednko do kamen. Bylo mnohem chladn\u011bji, ne\u017e v\u00a0minul\u00fdch letech. T\u0159\u00e1sli jsme se v\u00a0mal\u00e9m srubu a balili se do v\u0161eho, co bylo je\u0161t\u011b nepou\u017eit\u00e9. Nezbylo nic, posledn\u00ed zbytky tepla se vytratily stejn\u011b tak rychle, jako na\u0161e nad\u011bje v\u00a0jaro a oteplen\u00ed. Kolem srubu jen pustina, sem tam ke\u0159 a sk\u00e1ly ty\u010d\u00edc\u00ed se vysoko nad obzor. Cesta dol\u016f k\u00a0vesnici vedouc\u00ed pr\u016fsmykem byla nepr\u016fchoz\u00ed u\u017e v\u00edce ne\u017e m\u011bs\u00edc. Vydat se na cestu dol\u016f za tohoto po\u010das\u00ed a bez j\u00eddla by znamenalo smrt v\u00a0ka\u017ed\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b. \u010cek\u00e1n\u00ed na jednom m\u00edst\u011b n\u00e1m p\u0159ipadlo jako lep\u0161\u00ed mo\u017enost, pravda v\u0161ak je, \u017ee se t\u00edm jen oddaloval jedin\u00fd mo\u017en\u00fd konec. Teplota v\u00a0m\u00edstnosti byla u\u017e n\u011bkolik dn\u016f hluboko pod bodem mrazu, v\u0161echno j\u00eddlo zmrzlo na kost. I vlci p\u0159estali brousit kolem a rad\u011bji se poohl\u00e9dli po jin\u00e9 ko\u0159isti.<\/p>\n
Nejprve jsme si vy\u010d\u00edtali, to, \u017ee jsme se ocitli v\u00a0takov\u00e9 situaci, jeden p\u0159ehazoval vinu na druh\u00e9ho. Pak n\u00e1s zima donutila spolupracovat, spole\u010dn\u011b jsme vyk\u00e1celi v\u0161echny zbytky ke\u0159\u016f, kter\u00e9 byly v\u00a0dosahu srubu. Navz\u00e1jem jsme se posilovali, vz\u00e1jemn\u011b jsme se zah\u0159\u00edvali. Kdy\u017e v\u0161ak do\u0161lo v\u0161e a cesta dol\u016f byla st\u00e1le nepr\u016fchoz\u00ed, vr\u00e1tila se mezi n\u00e1s nevra\u017eivost. Posledn\u00ed zbytky sil jsme zm\u011bnili na vz\u00e1jemnou nen\u00e1vist. Dny se vlekly, protahovaly v\u00a0nekone\u010dno. Jako by se v\u0161e pono\u0159ilo za z\u00e1v\u011bs mr\u00e1kot, sn\u011bn\u00ed a zoufalstv\u00ed.
\n\tProbudilo m\u011b mlask\u00e1n\u00ed a chropt\u011bn\u00ed. Jako za z\u00e1v\u011bsem, n\u011bkde na pokraji v\u011bdom\u00ed vn\u00edm\u00e1m, \u017ee se d\u011bje n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, nepat\u0159i\u010dn\u00e9ho. Jeden z\u00a0n\u00e1s le\u017e\u00ed na zemi, z\u00a0r\u00e1ny na krku mu vyt\u00e9k\u00e1 hork\u00e1 krev, chropt\u00ed a sna\u017e\u00ed se polapit posledn\u00ed zbytky dechu, ne\u017e smrt dokon\u010d\u00ed sv\u00e9 d\u00edlo. Dva se nad n\u00edm skl\u00e1n\u00ed a chlemtaj\u00ed vyt\u00e9kaj\u00edc\u00ed tekutinu, trhaj\u00ed la\u010dn\u011b zuby je\u0161t\u011b tepl\u00e9 maso. Po o\u010dku sleduj\u00ed, jestli jsem vzh\u016fru. Kdy\u017e si v\u0161imnou, \u017ee jsem se pohnul, k\u00fdvnou na m\u011b gestem zvouc\u00edm k\u00a0hostin\u011b. Pomalu se sna\u017e\u00edm p\u0159i\u0161ourat bl\u00ed\u017ee. Da\u0159\u00ed se mn\u011b doplazit se tak bl\u00edzko, \u017ee c\u00edt\u00edm \u010derstvou krev. Zakusuji se do masa, sna\u017e\u00edm se urvat, co nejv\u00edce to p\u016fjde. C\u00edt\u00edm, jak se mn\u011b rozkl\u00e1d\u00e1 v\u00a0\u00fatrob\u00e1ch pocit tepla a uspokojen\u00ed. K\u00a0j\u00eddlu jsem nem\u011bl nic v\u00edc, ne\u017e \u010dtrn\u00e1ct dn\u016f. O n\u011b\u010dem tepl\u00e9m se mn\u011b mohlo jen zd\u00e1t. Postupn\u011b se mn\u011b vrac\u00ed v\u011bdom\u00ed. Organismus se vzpamatov\u00e1v\u00e1. Je mn\u011b dob\u0159e, tak dob\u0159e jak mn\u011b dlouho nebylo. Najednou se v\u0161e zd\u00e1 b\u00fdt r\u016f\u017eov\u011bj\u0161\u00ed, nad\u011bjn\u011bj\u0161\u00ed. Na ostatn\u00edch je vid\u011bt stejn\u00e1 \u00faleva, spokojenost. Le\u017e\u00edme na zemi, proh\u0159\u00e1t\u00ed tepl\u00fdm masem a krv\u00ed, zabaleni v\u00a0dek\u00e1ch spokojen\u011b us\u00edn\u00e1me.
\n\tMrtvola je po na\u0161em probuzen\u00ed zmrzl\u00e1 na kost. P\u0159i pohledu na zamrzlou krev v\u0161ude kolem se mn\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 vybavovat co se vlastn\u011b v\u010dera d\u011blo. V\u00a0hlav\u011b vyskakuj\u00ed ot\u00e1zky, kter\u00e9 tam je\u0161t\u011b v\u010dera nebyly. Vlastn\u011b, ho musel n\u011bkdo zab\u00edt, n\u011bkdo z\u00a0t\u011bch dvou nebo oba. A jak\u00fd je v\u00a0tom rozd\u00edl, jak\u00fd je rozd\u00edl mezi mnou a jimi, taky jsem byl r\u00e1d, \u017ee tomu tak je. Tak\u00e9 jsem odd\u00e1lil vlastn\u00ed konec a nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 jsem nad t\u00edm nep\u0159em\u00fd\u0161lel. D\u00edv\u00e1me se po sob\u011b, je ticho, nikdo je\u0161t\u011b nepromluvil. V\u0161ichni v\u00edme, \u017ee se stalo n\u011bco stra\u0161n\u00e9ho. V\u0161ichni v\u00edme, \u017ee dal\u0161\u00ed m\u016f\u017ee b\u00fdt kdokoliv z\u00a0n\u00e1s.
\n\tUb\u011bhlo n\u011bkolik dn\u016f, znovu hladov\u00edme. M\u00e1m pocit, \u017ee se zbl\u00e1zn\u00edm. C\u00edt\u00edm obrovskou vinu. Nech\u00e1pu, jak jsem mohl schvalovat tak ohavn\u00fd \u010din. Zeptal jsem se, koho to vlastn\u011b napadlo, vin\u00edk se s\u00e1m p\u0159iznal a byl na to n\u00e1le\u017eit\u011b hrd\u00fd. \u0158\u00edkal, \u017ee d\u00edky n\u011bmu jsme p\u0159e\u017eili dal\u0161\u00ed t\u00fdden. Cht\u011bl vd\u011bk a uzn\u00e1n\u00ed. Rozzu\u0159ilo m\u011b to natolik, \u017ee jsem ho zabil. V na\u0161em srubu se zase na chv\u00edli ud\u011blalo teplo a zahnali jsme hlad. Byl jsem p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee tak je to dobr\u00e9. Nejen, \u017ee jsem potrestal vraha, ale tak\u00e9 jsem n\u00e1s zachr\u00e1nil na dal\u0161\u00edch p\u00e1r dn\u016f, zima p\u0159ece u\u017e mus\u00ed kone\u010dn\u011b polevit. Nepolevila. Jsme tu u\u017e jen dva. Ka\u017ed\u00fd v\u00a0jednom rohu se po o\u010dku sledujeme. Na sob\u011b v\u0161e, co jsme vzali t\u011bm dv\u011bma. Je n\u00e1m tepleji, jsme trochu najezen\u00ed, ale nen\u00ed to nic platn\u00e9, z\u00e1chrana je je\u0161t\u011b daleko. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad t\u00edm, co se tu stalo. Jsem si jist\u00fd, \u017ee jsem byl v\u00a0pr\u00e1vu. Us\u00edn\u00e1m s\u00a0dobr\u00fdm pocitem.
\n\tProbouz\u00ed m\u011b divn\u00e1 bolest na krku, nejednou nem\u016f\u017eu polapit dech. C\u00edt\u00edm, jak n\u011bco hork\u00e9ho st\u00e9k\u00e1 po m\u00e9 hrudi. Hlavou mn\u011b probleskne, \u017ee jsem p\u0159ece cht\u011bl tomu zlu zabr\u00e1nit, tohle si nezaslou\u017e\u00edm. U\u017e nem\u00e1m s\u00edlu vzdorovat, jen sleduji, jak m\u011b pomalu opou\u0161t\u00ed \u017eivot. Nen\u00e1vid\u00edm cel\u00fd sv\u011bt. <\/p>\n
—<\/p>\n
\tDo t\u00fddne zima polevila, o mrtvoly se postarali vlci a posledn\u00ed z\u00a0n\u00e1s do\u0161el pr\u016fsmykem dol\u016f do vesnice. Dole nikdo nev\u011b\u0159il, \u017ee by snad n\u011bkdo z\u00a0n\u00e1s mohl p\u0159e\u017e\u00edt. O to v\u00edce oslavovali jeho n\u00e1vrat. Rodiny n\u00e1s v\u0161ech se o n\u011bj postaraly. Ka\u017ed\u00fd se vypt\u00e1val, jak se mu poda\u0159ilo p\u0159e\u017e\u00edt a on vypr\u00e1v\u011bl sv\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh hrdiny, kter\u00fd jen nebyl dost siln\u00fd, aby mohl pomoci v\u0161em. Chv\u00edli byl pro v\u0161echny vzorem, ale postupn\u011b tato p\u0159\u00edhoda zapadla v\u00a0\u010dase. On se o\u017eenil, m\u011bl t\u0159i d\u011bti, kter\u00e9 dob\u0159e vychoval, kr\u00e1snou \u017eenu a domek v\u00a0n\u00ed\u017ein\u011b. Zem\u0159el ve vysok\u00e9m v\u011bku, sm\u00ed\u0159en\u00fd a spokojen\u00fd v\u00a0rodinn\u00e9m kruhu.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Tu zimu u\u017e nebylo kam s\u00e1hnout pro dal\u0161\u00ed pol\u00ednko do kamen. Bylo mnohem chladn\u011bji, ne\u017e v\u00a0minul\u00fdch letech. T\u0159\u00e1sli jsme se v\u00a0mal\u00e9m srubu a balili se do v\u0161eho, co bylo je\u0161t\u011b nepou\u017eit\u00e9. Nezbylo nic, posledn\u00ed zbytky tepla se vytratily stejn\u011b tak rychle, jako na\u0161e nad\u011bje v\u00a0jaro a oteplen\u00ed. Kolem srubu jen pustina, sem tam ke\u0159 a sk\u00e1ly ty\u010d\u00edc\u00ed se vysoko nad obzor. Cesta dol\u016f k\u00a0vesnici vedouc\u00ed pr\u016fsmykem byla nepr\u016fchoz\u00ed u\u017e v\u00edce ne\u017e m\u011bs\u00edc. Vydat se na cestu dol\u016f za tohoto po\u010das\u00ed a bez j\u00eddla by znamenalo smrt v\u00a0ka\u017ed\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b. \u010cek\u00e1n\u00ed na jednom m\u00edst\u011b n\u00e1m p\u0159ipadlo jako lep\u0161\u00ed mo\u017enost, pravda v\u0161ak je, \u017ee se t\u00edm jen oddaloval jedin\u00fd mo\u017en\u00fd konec. Teplota v\u00a0m\u00edstnosti byla u\u017e n\u011bkolik dn\u016f hluboko pod bodem mrazu, v\u0161echno j\u00eddlo zmrzlo na kost. I vlci p\u0159estali brousit kolem a rad\u011bji se poohl\u00e9dli po jin\u00e9 ko\u0159isti.<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"colormag_page_container_layout":"default_layout","colormag_page_sidebar_layout":"default_layout","footnotes":""},"categories":[41,5],"tags":[],"class_list":["post-1907","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-na-zadane-tema-uvaha","category-prace-studentu"],"yoast_head":"\n