Probouz\u00edm se se z\u00e1\u0159\u00edc\u00edm sluncem, vych\u00e1zej\u00edc\u00edm nad obzor. Le\u017e\u00edm v lod\u02c7ce, pohupuj\u00edc\u00ed se na mo\u0159i. Sed\u00e1m si, do rukou beru vesla a lod\u02c7ku nat\u00e1\u010d\u00edm p\u0159\u00edd\u00ed k vych\u00e1zej\u00edc\u00edmu slunci. Vesluji. Je p\u0159\u00edjemn\u011b. Zat\u00edm slunce nep\u00e1l\u00ed. D\u00edv\u00e1m se na motor, kter\u00fd je na z\u00e1di, ale pl\u00e1nuji, \u017ee jej pou\u017eiji a\u017e budu unaven\u00e1 nebo bude velk\u00e9 horko. Nev\u00edm, jak dlouho budu na mo\u0159i sama, kdy se objev\u00ed pevnina, kde bych se setkala s lidmi. V lod\u02c7ce m\u00e1m l\u00e1hev s vodou, ale na dlouho mi asi nevydr\u017e\u00ed. Zat\u00edm se c\u00edt\u00edm dob\u0159e a rozhl\u00ed\u017e\u00edm se po modr\u00e9m mo\u0159i, mihotaj\u00edc\u00edch se vlnk\u00e1ch, pofukuje v\u00e1nek. Hanka n\u00e1m rad\u00ed: \\“Zavolejte si pomocn\u00edka.\\“ Jen to do\u0159ekla, u\u017e byl u m\u011b. Vesel\u00fd delf\u00edn, tan\u010dil na ocase. \\“Ahoj, jak se jmenuje\u0161?\\“, zn\u011bla moje ot\u00e1zka.\\“ \u010ciki, \u010ciki, \u010ciki \\“- zazp\u00edval. P\u0159ivolal hejno delf\u00edn\u016f, kte\u0159\u00ed vesele skota\u010dili v mo\u0159i kolem lod\u02c7ky. \u010ciki mi pomohl do mo\u0159e, delf\u00edni m\u011b vozili, pot\u00e1p\u011bla jsem se s nimi, voda byla p\u0159\u00edjemn\u011b tepl\u00e1. Dov\u00e1d\u011bla jsem bezstarostn\u011b s delf\u00edny. Delf\u00edni se postarali i o lod\u02c7ku. Postrkovali ji kup\u0159edu. Vpravo se objevila pevnina. Zam\u00ed\u0159ili jsme k n\u00ed. Delf\u00edni zmizeli, lod\u02c7ka narazila dnem na pevninu.<\/p>\n
Vysko\u010dila jsem z lod\u02c7ky a dostrkala lod\u02c7ku je\u0161t\u011b v\u00edc na b\u0159eh. Kr\u00e1\u010dela jsem p\u00edskem, do kter\u00e9ho se mi p\u0159\u00edjemn\u011b bo\u0159ila chodidla. P\u0159ede mnou se objevil les, do kter\u00e9ho jsem m\u011bla vstoupit. Byla jsem bos\u00e1, a napadlo m\u011b, \u017ee tak se mi lesem p\u016fjde dost obt\u00ed\u017en\u011b. A ejhle, u prvn\u00edho stromu byly moje tenisky. Obula jsem se a vkro\u010dila do lesa. <\/p>\n
Les, to byly sam\u00e9 obrovsk\u00e9 buky. Vysok\u00e9, s mohutn\u00fdmi kmeny. \u0160la jsem st\u00e1le do kopce, chv\u00edlemi odpo\u010d\u00edvala op\u0159en\u00e1 o siln\u00e9 kmeny strom\u016f. Rozlo\u017eit\u00fdmi korunami strom\u016f prosv\u00edtalo slune\u010dn\u00ed sv\u011btlo. V\u011btve se vz\u00e1jemn\u011b dot\u00fdkaly a tvo\u0159ily nade mnou zeleno\u017elutou klenbu z list\u00ed. V korun\u00e1ch strom\u016f poletovali pt\u00e1ci, ve spadan\u00e9m list\u00ed pob\u00edhali hrabo\u0161i. Les byl prostorn\u00fd, prosv\u011btlen\u00fd, stromy mi byly oporou, c\u00edtila jsem se v bezpe\u010d\u00ed. Les kon\u010dil, a byla tady sk\u00e1la.<\/p>\n
Vylezla jsem na sk\u00e1lu, a\u017e na vrcholek, a st\u00e1la jsem na okraji kruhov\u00e9ho otvoru, jako by to byla sopka. Lehla jsem si na b\u0159icho a sna\u017eila se proniknout \u010derno\u010dernou tmu, kter\u00e1 byla v propasti. P\u00e1trala jsem zrakem po n\u011bjak\u00e9m v\u00fd\u010dn\u011blku, za kter\u00fd bych se mohla zachytit a sestoupit dol\u016f. Nic jsem nevid\u011bla. Jen \u010derno. Obch\u00e1zela jsem sk\u00e1lu a hledala n\u011bjak\u00fd jin\u00fd vchod, kudy bych se dostala dovnit\u0159. Vchod se mi poda\u0159ilo naj\u00edt. Nahrnula jsem na hrom\u00e1dku such\u00e9 list\u00ed, rozemnula jej na drobn\u011bj\u0161\u00ed kousky a k\u0159esala kameny o sebe, a\u017e se z list\u00ed za\u010dalo kou\u0159it a vysko\u010dil plam\u00ednek. Plam\u00ednek jsem krmila list\u00edm a v\u011btvi\u010dkama, a\u017e se rozho\u0159el v ohn\u00ed\u010dek. Nedaleko le\u017eela ulomen\u00e1 v\u011btev, pln\u00e1 smoly, jako by \u010dekala na mne a\u017e z n\u00ed ud\u011bl\u00e1m lou\u010d. Zap\u00e1lila jsem v\u011btev a vstoupila do bludi\u0161t\u011b. A\u017e do t\u00e9to chv\u00edle prob\u00edhalo v\u0161e hladce, p\u0159\u00edjemn\u011b, pohodov\u011b.<\/p>\n
Ted\u02c7 m\u011b obklopila tma, kterou kolem mne prosv\u011bcovala lou\u010d. Lou\u010d jsem nesla v lev\u00e9 ruce a pravou se dot\u00fdkala kamenn\u00fdch st\u011bn. Dvakr\u00e1t jsem narazila na st\u011bnu, cesta kon\u010dila. Vracela jsem se, ale hned zase pokra\u010dovala d\u00e1l. Pravou rukou jsem se chv\u00edlemi dot\u00fdkala kamenn\u00fdch st\u011bn. \u0160la jsem pomalu a opatrn\u011b, vid\u011bla jsem jen mal\u00fd kousek cesty kolem sebe, osv\u011bcovan\u00fd lou\u010d\u00ed. M\u011bla jsem nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit, ob\u00e1vala jsem se n\u011bjak\u00e9ho nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho p\u0159ekvapen\u00ed, kter\u00e9 na m\u011b \u010d\u00edh\u00e1 za nejbli\u017e\u0161\u00ed z\u00e1krutou. Nep\u0159\u00edjemn\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed se nekonalo, cesta kon\u010dila v prostorn\u00e9 kruhov\u00e9 m\u00edstnosti.<\/p>\n
Uprost\u0159ed m\u00edstnosti st\u00e1l tr\u016fn a na n\u011bm sed\u011bl mu\u017e v dlouh\u00e9m tmav\u00e9m pl\u00e1\u0161ti s l\u00edmcem. Na st\u011bn\u00e1ch ho\u0159ely lou\u010de, v m\u00edstnosti bylo polo\u0161ero. Napadlo m\u011b, \u017ee mu\u017e je d\u016fle\u017eit\u00e1 osoba a poklekla jsem p\u0159ed n\u00edm, abych jej pozdravila. Mu\u017e vstal z tr\u016fnu a p\u0159istoupil ke mn\u011b. Podal mi ruku a pomohl mi vst\u00e1t. St\u00e1li jsme vedle sebe a pov\u00eddali si. J\u00e1 jsem najednou vid\u011bla celou situaci shora. D\u00edvala jsem se na \u017eenu a mu\u017ee, jak stoj\u00ed vedle sebe a pov\u00eddaj\u00ed si. Chv\u00edli jsem se na n\u011b d\u00edvala a pak jsem byla zase \u017eenou, a mu\u017e m\u011b vyprov\u00e1zel z bludi\u0161t\u011b. Vy\u0161li jsme v\u00fdchodem z kruhov\u00e9 m\u00edstnosti, ven do sv\u011btla. Mu\u017e se vr\u00e1til do bludi\u0161t\u011b a j\u00e1 jsem sed\u011bla na sk\u00e1le a d\u00edvala se na kamenn\u00e9 m\u011bsto v d\u00e1lce. Setm\u011blo se a ve m\u011bst\u011b se rozz\u00e1\u0159ilo spoustu sv\u011bt\u00fdlek. Sed\u011bla jsem d\u00e1l na sk\u00e1le a d\u00edvala se na z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed m\u011bsto.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Probouz\u00edm se se z\u00e1\u0159\u00edc\u00edm sluncem, vych\u00e1zej\u00edc\u00edm nad obzor. Le\u017e\u00edm v lod\u02c7ce, pohupuj\u00edc\u00ed se na mo\u0159i. Sed\u00e1m si, do rukou beru vesla a lod\u02c7ku nat\u00e1\u010d\u00edm p\u0159\u00edd\u00ed k vych\u00e1zej\u00edc\u00edmu slunci. Vesluji. Je p\u0159\u00edjemn\u011b. Zat\u00edm slunce nep\u00e1l\u00ed. D\u00edv\u00e1m se na motor, kter\u00fd je na z\u00e1di, ale pl\u00e1nuji, \u017ee jej pou\u017eiji a\u017e budu unaven\u00e1 nebo bude velk\u00e9 horko. Nev\u00edm, jak dlouho budu na mo\u0159i sama, kdy se objev\u00ed pevnina, kde bych se setkala s lidmi. V lod\u02c7ce m\u00e1m l\u00e1hev s vodou, ale na dlouho mi asi nevydr\u017e\u00ed. Zat\u00edm se c\u00edt\u00edm dob\u0159e a rozhl\u00ed\u017e\u00edm se po modr\u00e9m mo\u0159i, mihotaj\u00edc\u00edch se vlnk\u00e1ch, pofukuje v\u00e1nek. Hanka n\u00e1m rad\u00ed: \\“Zavolejte si pomocn\u00edka.\\“ Jen to do\u0159ekla, u\u017e byl u m\u011b. Vesel\u00fd delf\u00edn, tan\u010dil na ocase. \\“Ahoj, jak se jmenuje\u0161?\\“, zn\u011bla moje ot\u00e1zka.\\“ \u010ciki, \u010ciki, \u010ciki \\“- zazp\u00edval. P\u0159ivolal hejno delf\u00edn\u016f, kte\u0159\u00ed vesele skota\u010dili v mo\u0159i kolem lod\u02c7ky. \u010ciki mi pomohl do mo\u0159e, delf\u00edni m\u011b vozili, pot\u00e1p\u011bla jsem se s nimi, voda byla p\u0159\u00edjemn\u011b tepl\u00e1. Dov\u00e1d\u011bla jsem bezstarostn\u011b s delf\u00edny. Delf\u00edni se postarali i o lod\u02c7ku. Postrkovali ji kup\u0159edu. Vpravo se objevila pevnina. Zam\u00ed\u0159ili jsme k n\u00ed. Delf\u00edni zmizeli, lod\u02c7ka narazila dnem na pevninu.<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"colormag_page_container_layout":"default_layout","colormag_page_sidebar_layout":"default_layout","footnotes":""},"categories":[5,45],"tags":[],"class_list":["post-1875","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prace-studentu","category-zazitky-z-vizualizaci"],"yoast_head":"\n