Kdy\u017e byste, kamar\u00e1di moji, hledali na map\u011b vezdej\u0161\u00edho sv\u011bta podobnou zemi t\u00e9, o n\u00ed\u017e v\u00e1m chci vypravovat, sotva byste m\u011bli \u0161t\u011bst\u00ed. Ani roz\u017eat\u00e1 lampa za b\u00edl\u00e9ho dne by v\u00e1m nebyla moc platn\u00e1.<\/p>\n
Ta zem\u011b u\u017e oded\u00e1vna byla h\u00fd\u010dk\u00e1na, m\u00edstn\u00ed obyvatel\u00e9 byli bohat\u00ed a siln\u00ed, a kr\u00e1l \u2013 hotov\u00e9 dobrotisko. Poddan\u00ed d\u00e1vno zapomn\u011bli jeho prav\u00e9 jm\u00e9no, a \u017ee m\u011bl o sv\u016fj lid mimo\u0159\u00e1dn\u00e9 z\u00e1sluhy, \u0159\u00edkali mu Ludimil.<\/p>\n
Jen\u017ee, jak \u0159\u00edkaj\u00ed sta\u0159\u00ed lid\u00e9, v\u0161eho do\u010dasu.<\/p>\n
Jednoho dne se na z\u00e1padn\u00ed stran\u011b objevili docela ciz\u00ed mu\u017ei. S nik\u00fdm, s ni\u010d\u00edm nem\u011bli slitov\u00e1n\u00ed, kradli a loupili, bez milosti vyh\u00e1n\u011bli lidi z jejich domk\u016f, st\u0159echu nad hlavou jim p\u00e1lili, a je\u0161t\u011b se jim zle vysm\u00edvali.<\/p>\n
Obyvatel\u00e9 t\u00e9 zem\u011b u\u017e p\u0159ed d\u00e1vn\u00fdmi \u010dasy zapomn\u011bli, jak chutn\u00e1 n\u00e1sil\u00ed, nedovedli se br\u00e1nit, neum\u011bli nijak bojovat \u2013 a nepot\u0159ebovali to prost\u011b. Te\u010f byli proto proti ciz\u00e1k\u016fm skoro bezmocn\u00ed, a jen s pl\u00e1\u010dem lomili rukama nad hlavou.<\/p>\n
A ciz\u00ed mu\u017ei postupovali po\u0159\u00e1d d\u00e1l a vp\u0159ed, ka\u017edou hodinou bl\u00ed\u017eili se k s\u00eddeln\u00edmu m\u011bstu.<\/p>\n
Kone\u010dn\u011b jist\u00e9ho state\u010dn\u011bj\u0161\u00edho mu\u017ee napadlo: \u201eM\u011bli bychom varovat na\u0161eho kr\u00e1le, aby se v\u010das mohl p\u0159ichystat.\u201c<\/p>\n
S\u00e1m na nic ne\u010dekal, popadl klobouk a hybaj do pal\u00e1ce.<\/p>\n
Ludimil doposud nem\u011bl ani tu\u0161en\u00ed, co se kolem d\u011bje, a kdy\u017e mu posel zv\u011bstoval, co a jak, nemohl vlastn\u00edm u\u0161\u00edm uv\u011b\u0159it. \u201ePane m\u016fj, jestli se v brzk\u00e9 dob\u011b n\u011bco nestane, bude s n\u00e1mi \u00e1men\u201c ho\u0159ekoval onen dobr\u00fd \u010dlov\u011bk.<\/p>\n
Kr\u00e1l, v\u011bdom si sv\u00e9 d\u016fle\u017eitosti, nabral dech, pochv\u00e1lil mu\u017ee za state\u010dnost a duchap\u0159\u00edtomnost, okam\u017eik uva\u017eoval, a pak pravil: \u201eTemn\u00e1 hodina p\u0159i\u0161la na na\u0161i kr\u00e1snou zemi. Ale je-li tomu skute\u010dn\u011b tak, jak prav\u00ed\u0161, maj\u00ed se cizinci na\u010d t\u011b\u0161it.\u201c<\/p>\n
Hned pot\u00e9 p\u0159ik\u00e1zal, aby po vs\u00edch a m\u011bste\u010dk\u00e1ch bylo vybubnov\u00e1no a ve v\u0161eobecnou zn\u00e1most d\u00e1no, aby obyvatel\u00e9 nechali, kde co jim doma le\u017e\u00ed nebo stoj\u00ed, a co nejrychleji posp\u00edchali na nejvy\u0161\u0161\u00ed horu v kr\u00e1lovstv\u00ed.<\/p>\n
Stalo se zakr\u00e1tko, jak Ludimil poru\u010dil, a netrvalo dlouho, hora se hem\u017eila lidi\u010dkami jako mraveni\u0161t\u011b. I s\u00e1m kr\u00e1l se dostavil, prov\u00e1zen nejvy\u0161\u0161\u00edm r\u00e1dcem, a \u0159ekl nahlas: \u201eTady po\u010dk\u00e1me, jsme zde chr\u00e1n\u011bni p\u0159ed nep\u0159\u00e1teli a dost mo\u017en\u00e1, nenaleznou-li v domech nikoho, odt\u00e1hnou cizinci s nepo\u0159\u00edzenou. Pros\u00edm v\u00e1s jen, lid\u00e9 moji draz\u00ed, bu\u010fte klidn\u00ed a nebojte se. Dokud budeme spolu a pot\u00e1hneme za jeden provaz, nic zl\u00e9ho se n\u00e1m nem\u016f\u017ee p\u0159ihodit.\u201c<\/p>\n
Lid\u00e9 se radovali, j\u00e1sali, ba \u010depice do vzduchu vyhazovali. Tolik Ludimilovi d\u016fv\u011b\u0159ovali. Ale stalo se, s \u010d\u00edm nikdo nepo\u010d\u00edtal.<\/p>\n
Nejvy\u0161\u0161\u00ed r\u00e1dce, li\u0161ka pod\u0161it\u00e1, uc\u00edtil svoji p\u0159\u00edle\u017eitost a rozhodl se jednat. Povahou odli\u0161oval se od sv\u00fdch krajan\u016f, nebyla mu ciz\u00ed ani z\u00e1vist, ani touha po majetku a moci. Dob\u0159e si v\u0161e napl\u00e1noval, po\u010dkal, a\u017e padne noc a v\u0161e kolem n\u011bj usne, v\u010detn\u011b nic netu\u0161\u00edc\u00edho Ludimila, a opatrn\u011b, jako zlod\u011bj, sestoupil z hory a horem p\u00e1dem posp\u00edchal v m\u00edsta, kde t\u00e1bo\u0159ili ti ciz\u00ed mu\u017ei. Nechal se dov\u00e9st k jejich veliteli a tomu \u0159ekl: \u201eProzrad\u00edm ti, kde najde\u0161 kr\u00e1le i se v\u0161emi poddan\u00fdmi.\u201c<\/p>\n
Velitel se po\u0161kr\u00e1bal na brad\u011b, u\u0161kl\u00edbl se a zeptal se: \u201eHm, hm, u\u017e mi to za\u010dalo vrtat hlavou, kam se v\u0161ichni pod\u011bli. Nejsem proti, m\u016f\u017eeme se spolu dohodnout, ale d\u0159\u00edve mi prozra\u010f, co bude\u0161 za svou slu\u017ebu cht\u00edt.<\/p>\n
Proradn\u00fd r\u00e1dce se nejprve o\u0161\u00edval a n\u011bjak upejpal, ale pak \u0159ekl: \u201eChci se st\u00e1t kr\u00e1lem m\u00edsto Ludimila. Velitel se zachechtal: \u201eTo jsi m\u011b, pan\u00e1\u010dku, pobavil. Ale dobr\u00e1. M\u00e1m v pl\u00e1nu ve\u0161ker\u00e9 m\u00edstn\u00ed domy vyloupit, ko\u0159ist s sebou pobrat, a t\u00e9\u017e obyvatelstvo, mu\u017ee, \u017eeny i d\u011bti s sebou odvl\u00e9ci. Ud\u011bl\u00e1m z nich ve sv\u00e9 zemi otroky, budou mi slou\u017eit a\u017e do roztrh\u00e1n\u00ed t\u011bla. Nebude-li ti vadit, \u017ee bude\u0161 osam\u011bl\u00fdm panovn\u00edkem v pr\u00e1zdn\u00e9m pal\u00e1ci, m\u016f\u017eeme si pl\u00e1cnout.“<\/p>\n
R\u00e1dce nevid\u011bl, nesly\u0161el, zaj\u00edmal ho jen ten kr\u00e1lovsk\u00fd hermel\u00edn.<\/p>\n
A tak si taky pl\u00e1cli. R\u00e1dce pot\u00e9 bez uzard\u011bn\u00ed a v\u00fd\u010ditek sv\u011bdom\u00ed veliteli prozradil, kde se ukr\u00fdv\u00e1 kr\u00e1l Ludimil a jeho v\u011brn\u00ed.<\/p>\n
A cizinci se nato\u0161up chopili zbran\u00ed, velitel popadl r\u00e1dce tvrd\u011b za rameno a poru\u010dil mu: \u201e Ve\u010f n\u00e1s!\u201c Netrvalo dlouho, byli na m\u00edst\u011b. Slunce u\u017e vych\u00e1zelo na oblohu a i Ludimil se probudil. Sotva rozlepil v\u00ed\u010dka, leknut\u00edm je op\u011bt zav\u0159el. \u201eSn\u00edm anebo bd\u00edm?\u201c ptal se s\u00e1m sebe, kdy\u017e p\u0159ed horou spat\u0159il hust\u00fd z\u00e1stup ciz\u00edch mu\u017e\u016f \u2013 a hle, v jejich \u010dele jeho nejvy\u0161\u0161\u00ed r\u00e1dce.<\/p>\n
\u201eA j\u00e1 ho pova\u017eoval za p\u0159\u00edtele,\u201c posteskl si kr\u00e1l ho\u0159ce. Ale nebylo pokdy tesknit, kr\u00e1l v\u011bd\u011bl, co m\u00e1 a mus\u00ed u\u010dinit. \u201eHej hola, vst\u00e1vejte,\u201c zvolal, aby zbyl\u00e9 sp\u00e1\u010de probudil. P\u0159ekvapen\u00ed v\u0161ech bylo n\u00e1ramn\u00e9, a v\u016fbec ne mil\u00e9. A ciz\u00ed mu\u017ei byli st\u00e1le bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017ee. M\u00e1vali me\u010di a vypadali zlov\u011bstn\u011b.<\/p>\n
Rozhl\u00e9dl se Ludimil po ustra\u0161en\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch sv\u00fdch poddan\u00fdch a vida, \u017ee by se ur\u010dit\u011b neubr\u00e1nili, zavolal: \u201ePros\u00edm t\u011b horo, pomoz n\u00e1m!\u201c.<\/p>\n
Zaslechli tu prosbu lid\u00e9, stoj\u00edc\u00ed kr\u00e1li nejbl\u00ed\u017ee, a sami se p\u0159idali vol\u00e1n\u00edm: \u201ePros\u00edme t\u011b horo, pomoz n\u00e1m!\u201c<\/p>\n
A hora doopravdy pomohla. Odn\u011bkud z jej\u00edho nitra za\u010dala vych\u00e1zet tak oslepuj\u00edc\u00ed z\u00e1\u0159e, \u017ee to o\u010di zav\u00edralo. Zakrati\u010dko pak sv\u00edtila hora dodaleka jako kopec ze sam\u00e9ho zlata.<\/p>\n
Cizinci zprvu nev\u011bd\u011bli, co se to d\u011bje, ale najednou zjistili, \u017ee nevid\u00ed \u2013 ka\u017ed\u00e9ho z nich hora oslepila, tak\u017ee nebyli mocn\u00ed ud\u011blat kloudn\u00fd krok, nato\u017epak udr\u017eet zbra\u0148, \u010di dokonce s n\u00ed \u00fato\u010dit. Byl z toho p\u0159en\u00e1ramn\u00fd k\u0159ik. Cizinci k\u0159i\u010deli zlost\u00ed, zat\u00edmco lid\u00e9 kr\u00e1le Ludimila ze sam\u00e9 radosti.<\/p>\n
Jen jednoho jedin\u00e9ho slepota nepostihla. A sice nejvy\u0161\u0161\u00edho r\u00e1dce. Zato v\u0161ak mu jazyk jedn\u00edm r\u00e1zem \u00fapln\u011b a napo\u0159\u00e1d z\u010dernal.<\/p>\n
Nebylo cizinc\u016fm, ne\u017e vz\u00edt nohy na ramena a ut\u00e9ci. Jak m\u011bli nasp\u011bch, v\u0161e, co naloupili, ba i to, co si sami s sebou p\u0159ivezli, nechali le\u017eet. Utekl i proradn\u00fd r\u00e1dce a jak\u017eiv u\u017e o n\u011bm nikdo nikdy nesly\u0161el.<\/p>\n
Pak se v\u0161ak ozvala ohlu\u0161uj\u00edc\u00ed r\u00e1na, tak\u017ee lid\u00e9 upadli a u\u0161i si zakryli, aby neohluchli. Kdy\u017e se rozhostilo zase ticho, bylo po v\u0161em. Hora p\u0159estala z\u00e1\u0159it a vypadala jako d\u0159\u00edve. Jen s kr\u00e1lem Ludimilem stala se prom\u011bna. \u017de s\u00edlu hory probudil, musel zaplatit. Zm\u011bnil se v k\u00e1men…<\/p>\n
Obyvatel\u00e9 oplakali sv\u00e9ho milovan\u00e9ho panovn\u00edka, kter\u00fd se pro n\u011b ob\u011btoval, ale pak se vr\u00e1tili zp\u011bt do sv\u00fdch domov\u016f a poznali, \u017ee jsou je\u0161t\u011b mnohem bohat\u0161\u00ed, ne\u017e kdykoliv p\u0159edt\u00edm. Z\u00edskali t\u00e9\u017e zbran\u011b on\u011bch ciz\u00edch mu\u017e\u016f, tak\u017ee nad\u00e1le se nemuseli nikoho a ni\u010deho ob\u00e1vat.<\/p>\n
Zl\u00ed cizinci u\u017e se nikdy nevr\u00e1tili a na m\u00edst\u011b , kde zkamen\u011bl dobr\u00fd kr\u00e1l Ludimil, znenad\u00e1n\u00ed vytryskl pram\u00ednek \u010derstv\u00e9 vody.<\/p>\n
Lid\u00e9 t\u00e9 zem\u011b si mezi sebou zvolili nov\u00e9ho vlada\u0159e a zase d\u00e1l \u017eili \u0161\u0165astn\u011b a spokojen\u011b. Z hory beze jm\u00e9na stala se Hora kr\u00e1le Ludimila a jako takov\u00e1 dostala se t\u00e9\u017e do zem\u011bpisn\u00fdch atlas\u016f.<\/p>\n
A\u017e budete, kamar\u00e1di moji, zase cestovat prstem po map\u011b, hledejte tu zemi i Horu kr\u00e1le Ludimila. Budete-li m\u00edt alespo\u0148 krap\u00edtek \u0161t\u011bst\u00ed, mo\u017en\u00e1 ji tak\u00e9 objev\u00edte. <\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Kdy\u017e byste, kamar\u00e1di moji, hledali na map\u011b vezdej\u0161\u00edho sv\u011bta podobnou zemi t\u00e9, o n\u00ed\u017e v\u00e1m chci vypravovat, sotva byste m\u011bli \u0161t\u011bst\u00ed. Ani roz\u017eat\u00e1 lampa za b\u00edl\u00e9ho dne by v\u00e1m nebyla moc platn\u00e1.Ta zem\u011b u\u017e oded\u00e1vna byla h\u00fd\u010dk\u00e1na, m\u00edstn\u00ed obyvatel\u00e9 byli bohat\u00ed a siln\u00ed, a kr\u00e1l \u2013 hotov\u00e9 dobrotisko. Poddan\u00ed d\u00e1vno zapomn\u011bli jeho prav\u00e9 jm\u00e9no, a \u017ee m\u011bl o sv\u016fj lid mimo\u0159\u00e1dn\u00e9 z\u00e1sluhy, \u0159\u00edkali mu Ludimil.Jen\u017ee, jak \u0159\u00edkaj\u00ed sta\u0159\u00ed lid\u00e9, v\u0161eho do\u010dasu.<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"colormag_page_container_layout":"default_layout","colormag_page_sidebar_layout":"default_layout","footnotes":""},"categories":[5,42],"tags":[],"class_list":["post-1871","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prace-studentu","category-setkani-s-monstrem"],"yoast_head":"\n