Byla u\u017e hlubok\u00e1 noc, kdy\u017e se Carolan dopot\u00e1cel k okraji Artikov\u00e9 str\u017ee. C\u00edtil se vy\u010derp\u00e1n, t\u00e9m\u011b\u0159 na konci sv\u00fdch sil, ale \u017e\u00e1d nad\u011bje, obrovsk\u00e9 zv\u011bdavosti a touhy kone\u010dn\u011b spat\u0159it ono nepopsateln\u00e9, je\u017e znal jen ze sv\u00fdch sn\u016f, mu dod\u00e1valy nesm\u00edrn\u00e9 mno\u017estv\u00ed nov\u00e9 energie. Nev\u00e1hal proto dlouho a za\u010dal sestupovat strmou kamenitou stezkou na dno ka\u0148onu. Ledov\u00fd v\u00edtr jej ka\u017edou chv\u00edli sr\u00e1\u017eel na kolena a jen temn\u00fd odlesk Hv\u011bzdy od prot\u011bj\u0161\u00ed strany mu d\u00e1val tu\u0161it, kde by mohla b\u00fdt cesta.<\/p>\n
Trvalo to dlouho, nekone\u010dn\u011b dlouho. Ale pak st\u00e1l na sam\u00e9m dn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00edho \u00fadol\u00ed a ve tm\u011b rozezn\u00e1val po lev\u00e9 stran\u011b tmu je\u0161t\u011b hust\u0161\u00ed: to nemohlo b\u00fdt nic jin\u00e9ho, ne\u017e otvor ve sk\u00e1le. Poc\u00edtil n\u00e1hl\u00e9 p\u00edchnut\u00ed v hrudi, to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed sev\u0159en\u00ed, kter\u00e9 tak dob\u0159e znal a kter\u00e9 ho ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no budilo z \u017eiv\u00e9ho snu. Sv\u00e9 vlastn\u00ed srdce sly\u0161el tak jasn\u011b, jako by jeho \u00fadery odr\u00e1\u017eely svou ozv\u011bnu ode v\u0161ech st\u011bn Artikov\u00e9 str\u017ee.
\nNem\u011bl nic, \u010d\u00edm by rozd\u011blal ohe\u0148, nebylo zde ani nic, co by mohlo ho\u0159et a ud\u011blat sv\u011btlo. Pocit chladu p\u0159ed \u010di\u0161\u00edc\u00ed temnotou jej p\u0159im\u011bl k tomu, aby uchopil lem sv\u00e9ho h\u00e1vu a omotal jej t\u011bsn\u011bji kolem sv\u00e9 hrudi a krku. Pak ud\u011blal prvn\u00ed kroky do temnoty… Prostupoval naprostou tmou, p\u0159esto pozoroval, jak se cesta prudce sva\u017euje a jak se neust\u00e1le st\u00e1\u010d\u00ed vpravo, tak\u017ee nakonec musela tvo\u0159it n\u011bco jako spir\u00e1lu. Dob\u0159e to znal. V\u011bd\u011bl, \u017ee ujde je\u0161t\u011b n\u011bkolik set krok\u016f, a pak se kolem rozhost\u00ed teplo nitra zem\u011b.
\nP\u0159esto\u017ee v cest\u011b nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159ek\u00e1\u017eky, musel j\u00edt pomalu, s rukama st\u00e1le rozp\u0159a\u017een\u00fdma a hlavou hluboko sklon\u011bnou. Nebylo zde sebemen\u0161\u00edho odlesku jak\u00e9hokoliv sv\u011btla, a tak byla cesta dol\u016f pomal\u00e1 a dlouh\u00e1… Za chv\u00edli mu v t\u00e9 tm\u011b za\u010daly p\u0159ed o\u010dima vyvst\u00e1vat obrazy ud\u00e1lost\u00ed, je\u017e pro\u017eil za t\u011bch n\u011bkolik t\u00fddn\u016f na cest\u011b, a pak i \u00fatr\u017eky ud\u00e1lost\u00ed, je\u017e tomu v\u0161emu p\u0159edch\u00e1zely. Neprostupoval tak jen t\u00edm tmav\u00fdm kruhov\u00fdm tunelem, ale cel\u00fdm sv\u00fdm \u017eivotem…<\/p>\n
V\u0161echno bylo na za\u010d\u00e1tku tak kr\u00e1sn\u00e9 – je snad mo\u017en\u00e9, \u017ee to takov\u00e9 opravdu bylo? Zd\u00e1lo se mu to nesm\u00edrn\u011b d\u00e1vno. Vid\u011bl se na n\u00e1dhern\u00e9 pl\u00e1ni Kargasov\u00e9ho n\u00e1vr\u0161\u00ed, nad rozlehlou osadou Chark\u00e9zsk\u00fdch obydl\u00ed, jak se ve h\u0159e hled\u00e1 se sv\u00fdmi vrstevn\u00edky… vid\u011bl otce a ostatn\u00ed chlapce na lovu, p\u0159i kter\u00e9m poprv\u00e9 zas\u00e1hl drakona… Vid\u011bl celou jejich rodinu na pouti do Hlavn\u00edho m\u011bsta vysoko mezi horami, jak se uprost\u0159ed oran\u017eovo-b\u00edl\u00e9 jeskyn\u011b nakl\u00e1n\u00ed p\u0159es kruhov\u00fd okraj a d\u00edv\u00e1 se do pr\u016fzra\u010dn\u00e9, nekone\u010dn\u00e9, podmaniv\u00e9 vodn\u00ed hlubiny posv\u00e1tn\u00e9ho vrouc\u00edho Pramene vod… P\u0159i vzpom\u00ednce na n\u011bj se mu nahrnuly slzy do o\u010d\u00ed. S n\u00e1sleduj\u00edc\u00edmi obrazy ze sv\u00e9ho \u017eivota v\u0161ak poc\u00edtil, jak se n\u00e1hle zm\u011bnila atmosf\u00e9ra…
Sed\u011bl s\u00e1m v pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edstnosti, tak temn\u00e9, jako jeho vyhl\u00eddky do budouc\u00edch dn\u016f. Za jeho z\u00e1dy v\u0161ak byly dve\u0159e… V jednom okam\u017eiku m\u011bl najednou pocit, \u017ee se m\u00edstnost proz\u00e1\u0159ila, \u017ee v t\u011bch dv\u011b\u0159\u00edch n\u011bkdo stoj\u00ed, a \u017ee k n\u011bmu n\u011bkdo mluv\u00ed. Sotva se v\u0161ak s p\u0159ekvapenou zv\u011bdavost\u00ed sta\u010dil oto\u010dit, zahl\u00e9dl u\u017e jen na okam\u017eik zvl\u00e1\u0161tn\u00edho mu\u017ee, vlastn\u011b jen jeho siluetu, v z\u00e1\u0159i jasn\u00e9ho sv\u011btla, vych\u00e1zej\u00edc\u00edho odkudsi zpoza dve\u0159\u00ed. V n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed vte\u0159in\u011b v\u0161ak mu\u017e ud\u011blal krok stranou – a zmizel. Nesm\u00edrn\u00e1 z\u00e1va\u017enost jeho slov v\u0161ak nad\u00e1le visela ve vzduchu a Carolana zasahovala do morku kost\u00ed. Okam\u017eit\u011b se proto zvedl a rozb\u011bhl sm\u011brem ke dv\u011b\u0159\u00edm, st\u00e1le proz\u00e1\u0159en\u00fdm on\u00edm pr\u016fzra\u010dn\u00fdm jasem, a sna\u017eil se ze v\u0161ech sil volat: „Pros\u00edm t\u011b, st\u016fj, neodch\u00e1zej! Neporozum\u011bl jsem tomu, co si \u0159\u00edkal! Mus\u00edm to sly\u0161et je\u0161t\u011b jednou! Sly\u0161\u00ed\u0161?! Nenech\u00e1vej m\u011b tu napospas vlastn\u00ed samot\u011b!“ Se vzr\u016fstaj\u00edc\u00ed panikou v\u0161ak zji\u0161\u0165oval, \u017ee ty prosv\u011btlen\u00e9 a tak zd\u00e1nliv\u011b bl\u00edzk\u00e9 dve\u0159e, jsou najednou nesm\u00edrn\u011b daleko a i kdy\u017e b\u011b\u017eel ze v\u0161ech sv\u00fdch sil, nep\u0159ibl\u00ed\u017eil se jim ani o p\u00ed\u010f… Vst\u0159\u00edc mu v\u0161ak p\u0159eci jen p\u0159ich\u00e1zela odpov\u011b\u010f, tak lehk\u00e1 jako ozv\u011bna, jemn\u00e1 a nad\u011bjn\u00e1 jako sama v\u016fn\u011b jara: „Jdi st\u00e1le za t\u00edm sv\u011btlem. Zat\u00edm z n\u011bj vid\u00ed\u0161 jen onu malou \u010d\u00e1st v obrysu dve\u0159\u00ed, ale \u010d\u00edm bl\u00ed\u017ee jim bude\u0161, t\u00edm \u0161ir\u0161\u00ed bude i tv\u016fj obzor… S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm krokem uvid\u00ed\u0161 nejen v\u00edce sv\u011btla, ale porozum\u00ed\u0161 i dal\u0161\u00edmu ze slov, kter\u00e1 jsem ti \u0159ekl. Jednou dojde\u0161 a\u017e ke dve\u0159\u00edm, a pak…!<\/i><\/p>\n
Probudil se. Tentokr\u00e1t u\u017e nedok\u00e1zal z\u016fstat v klidu na m\u00edst\u011b. P\u0159esto\u017ee v\u0161ude kolem, v jejich rozlehl\u00e9 podzemn\u00ed jeskyni, v\u0161ichni je\u0161t\u011b spali, sebral jen svoje nejnutn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci a vy\u0159\u00edtil se tunelem, kter\u00fd byl v\u00fdchodem na zemsk\u00fd povrch, do ka\u0148onu, nedaleko jeho rodn\u00e9 osady u Kargasov\u00e9ho n\u00e1vr\u0161\u00ed. Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed p\u0159edstavu, kam m\u00e1 j\u00edt, p\u0159esto z nepochopiteln\u00fdch d\u016fvod\u016f c\u00edtil, \u017ee jeho kroky budou m\u00edt spr\u00e1vn\u00fd sm\u011br – on mus\u00ed jen j\u00edt, j\u00edt st\u00e1le dop\u0159edu!<\/p>\n
Od t\u00e9 doby – p\u0159ed t\u00e9m\u011b\u0159 t\u0159emi m\u011bs\u00edci – byl neust\u00e1le na cest\u011b. Nebylo dne odpo\u010dinku, nebylo dne klidu. St\u00e1le se musel ukr\u00fdvat p\u0159ed houfy Scheri\u016f, a tak se vyd\u00e1val na cestu hlavn\u011b v dob\u011b, kdy Hv\u011bzda byla za obzorem, kdy\u017e nastala noc a v\u0161ude kolem vl\u00e1dlo mraziv\u00e9, vlhk\u00e9 \u0161ero. Ve dne se ukr\u00fdval pod n\u00e1nosy obrovit\u00fdch kamen\u016f a tam pro\u017e\u00edval znovu ono snov\u00e9 vol\u00e1n\u00ed, kter\u00e9mu st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc rozum\u011bl. Sly\u0161el te\u010f naprosto jasn\u011b, jak onen tajemn\u00fd hlas \u0159\u00edk\u00e1: „Je\u0161t\u011b 99 dn\u00ed a zem\u0159u a se mnou zem\u0159e v\u0161echno. Proto jsem ale nep\u0159i\u0161el: nejsem prorokem va\u0161\u00ed beznad\u011bje a va\u0161eho konce. Poj\u010f za mnou! Najdi m\u011b, dokud \u017eiji!“ Opakovalo se to s ne\u00faprosnou pravidelnost\u00ed a jedin\u00e9, co se v tom snu m\u011bnilo, bylo \u010d\u00edslo: ka\u017ed\u00fd den ni\u017e\u0161\u00ed.<\/p>\n
Pro\u0161el u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161echny skryt\u00e9 podzemn\u00ed osady a v\u0161ude se setk\u00e1val s nov\u00fdmi a nov\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi, zvr\u00e1sn\u011bn\u00fdmi st\u00ednem zako\u0159en\u011bn\u00e9 beznad\u011bje. V\u0161ude hledal n\u011bjak\u00e9 znamen\u00ed, ale \u017e\u00e1dn\u00e9 nenach\u00e1zel. To sp\u00ed\u0161e on byl znamen\u00edm: poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e vy\u0159kl d\u016fvod sv\u00e9ho p\u0159\u00edchodu i sm\u011br sv\u00e9ho hled\u00e1n\u00ed, v o\u010d\u00edch poslucha\u010d\u016f n\u00e1roda jeho krve se znovu objevil jak\u00fdsi kmitav\u00fd z\u00e1blesk: nad\u011bje \u017eije. A p\u0159ich\u00e1z\u00ed skrze tohoto mu\u017ee. Odkud v\u0161ak p\u0159ich\u00e1z\u00ed ona nad\u011bje k n\u011bmu? Ta ot\u00e1zka p\u00e1lila nejv\u00edce jeho samotn\u00e9ho a to t\u00edm mocn\u011bji, \u010d\u00edm ni\u017e\u0161\u00ed bylo \u010d\u00edslo. Kdy\u017e se p\u0159ehouplo k posledn\u00ed des\u00edtce, za\u010dal t\u00e9m\u011b\u0159 ztr\u00e1cet soudnost a u\u017e se na cest\u011b ani nezastavoval, ani neskr\u00fdval. Na\u0161t\u011bst\u00ed, \u010d\u00edm d\u00e1le byl od Hlavn\u00edho m\u011bsta a \u010d\u00edm bl\u00ed\u017ee posledn\u00ed z osad, t\u00edm \u0159id\u010deji narazil na n\u011bkter\u00e9ho z Scheri\u016f. Zb\u00fdvala u\u017e jen dv\u011b \u010d\u00edsla, kdy\u017e dosp\u011bl k okraji Artikov\u00e9 str\u017ee.<\/p>\n
Kone\u010dn\u011b se na konci tunelu objevilo sv\u011btlo. Je\u0161t\u011b ne\u017e k n\u011bmu do\u0161el, usly\u0161el – jako u\u017e tolikr\u00e1t – prvn\u00ed vzru\u0161en\u00e9 hlasy. Aby p\u0159ede\u0161el jak\u00fdmkoli obav\u00e1m t\u011bch, kdo tady dole pro\u017e\u00edvaj\u00ed sv\u00e9 skryt\u00e9 \u017eivoty, toti\u017e obav\u00e1m a strachu p\u0159ed Scherii, s\u00e1m rychle zavolal sv\u00e9 jm\u00e9no a odkud p\u0159ich\u00e1z\u00ed. Kone\u010dn\u011b dorazil a\u017e ke kraji ohromn\u00e9, n\u00edzk\u00e9 jeskyn\u011b, uprost\u0159ed kter\u00e9 ho\u0159elo ohni\u0161t\u011b. V\u0161ichni tu stanuli v tich\u00e9m \u00fadivu… Prohl\u00ed\u017eel si jednotliv\u00e9 tv\u00e1\u0159e, a prohl\u00ed\u017eel si je dlouho… N\u011bco tu bylo n\u00e1padn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, n\u011bco bylo \u00fapln\u011b jin\u00e9. V\u00fdraz t\u011bchto lid\u00ed toti\u017e naprosto neodr\u00e1\u017eel \u017e\u00e1dnou odevzdanost, kter\u00e1 mu v\u017edycky \u0161la prvn\u00ed naproti. Nespustil se vodop\u00e1d \u0161vito\u0159en\u00ed, kter\u00fd se ozval v\u017edycky pot\u00e9, co si v klidu oddechli od p\u0159edchoz\u00edho intenz\u00edvn\u00edho nap\u011bt\u00ed a strachu, je\u017e se uk\u00e1zaly lich\u00e9. Ne, nic z toho se tu ned\u011blo. Ti lid\u00e9 zde naopak st\u00e1li naprosto ti\u0161e, v o\u010d\u00edch m\u011bli m\u00edrn\u00fd, ale jasn\u00fd \u00fasm\u011bv a tv\u00e1\u0159ili se, jako by v\u011bd\u011bli. Jako by jej u\u017e d\u00e1vno \u010dekali.<\/p>\n
„Je\u0161t\u011b jeden den… a zem\u0159elo by v\u0161echno“ – p\u0159eru\u0161il ml\u010den\u00ed hlas, p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed z nejvzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00edho konce jeskyn\u011b. Carolan zamrazilo po cel\u00e9m t\u011ble: ne, tentokr\u00e1t p\u0159ece nesp\u00ed, ale ten zn\u00e1m\u00fd nal\u00e9hav\u00fd hlas ze snu k n\u011bmu p\u0159esto mluv\u00ed. V tom okam\u017eiku pochopil, \u017ee je u konce sv\u00e9 cesty. Na\u0161el jej.
\n„Ne, je\u0161t\u011b jsi nedo\u0161el a\u017e na konec“, pokra\u010doval hlas, jako by mu \u010detl my\u0161lenky. „Ale te\u010f t\u011b tady v\u00edt\u00e1m.“
\nKone\u010dn\u011b byl s to ud\u011blat krok, a tak se pomalu roze\u0161el k m\u00edstu, odkud hlas p\u0159ich\u00e1zel. Lid\u00e9 mu jen ud\u011blali cestu a na pozdrav mu kladli ruce na ramena, kdy\u017e proch\u00e1zel kolem. Do\u0161el a\u017e k mal\u00e9 skupince, je\u017e obklopovala le\u017e\u00edc\u00ed postavu. Kdy\u017e Carolan p\u0159ich\u00e1zel bl\u00ed\u017e, i oni vstali a poodstoupili a on kone\u010dn\u011b spat\u0159il Toho, jen\u017e k n\u011bmu noc co noc promlouval. Byl to Scheria!<\/p>\n
„Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi kone\u010dn\u011b tady,“ \u0159ekl pomalu unaven\u00fdm hlasem. „Moc \u010dasu sice nezb\u00fdv\u00e1, ale dorazil jsi v\u010das. U\u017e ode dne sv\u00e9ho zrozen\u00ed jsem t\u011b volal a jsem opravdu \u0161\u0165asten, \u017ee jsi m\u011b poslechl – tedy jsem se nenam\u00e1hal nadarmo.“
\nCarolan vypadal \u010d\u00edm d\u00e1l zmaten\u011bji. Ode dne sv\u00e9ho zrozen\u00ed? – pomyslel si. V\u017edy\u0165 tady na zemi le\u017e\u00ed sta\u0159ec t\u00e9m\u011b\u0159 stolet\u00fd, a nav\u00edc Scheria, kter\u00e9 je\u0161t\u011b p\u0159ed dvaceti lety nikdo nevid\u011bl a neznal. Jak by tedy ke mn\u011b mohl volat takovou dobu? Jeho ot\u00e1zky vyvolaly v Scheriov\u00fdch o\u010d\u00edch i kolem \u00fast m\u00edrn\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 pobaven\u00fd \u00fasm\u011bv, p\u0159esto bylo zn\u00e1t, \u017ee se nechce p\u0159\u00edli\u0161 unavovat vysv\u011btlov\u00e1n\u00edm. Carolanovi proto p\u0159i\u0161la na pomoc mlad\u00e1, asi dvacetilet\u00e1 \u017eena, je\u017e mu sed\u011bla nejbl\u00ed\u017ee po pravici.
\n„Jsem jeho matka. V\u00edm, \u017ee je to v\u0161echno zcela nepochopiteln\u00e9, ale ze v\u0161ech t\u011bch podivn\u00fdch ud\u00e1lost\u00ed posledn\u00edch t\u0159\u00ed m\u011bs\u00edc\u016f, jsme poznali, \u017ee se tu n\u011bco d\u011bje. \u017de na\u0161e situace nen\u00ed je\u0161t\u011b \u00fapln\u011b ztracen\u00e1, ba naopak, p\u0159ich\u00e1z\u00ed n\u00e1m na pomoc sama \u0158\u00ed\u0161e P\u00e1na drakon\u016f a na\u0161ich p\u0159edk\u016f… Dnes je tomu toti\u017e p\u0159esn\u011b devades\u00e1t dev\u011bt dn\u00ed, co se n\u00e1m narodil tento mu\u017e, le\u017e\u00edc\u00ed p\u0159ed tebou. V\u011b\u0159 mi, \u017ee jsme p\u0159i prvn\u00edm pohledu na n\u011bj byli stejn\u011b zd\u011b\u0161en\u00ed a zmaten\u00ed jako ty a na\u0161e bolest byla t\u00e9m\u011b\u0159 nesnesiteln\u00e1. Nenechal n\u00e1s v\u0161ak dlouho trp\u011bt. Kdy\u017e toti\u017e hned druh\u00fd den poprv\u00e9 promluvil a zvolal to, co pak opakoval ka\u017ed\u00fdm dnem, v\u0161echny obavy vyst\u0159\u00eddala obrovsk\u00e1, nepopsateln\u00e1 nad\u011bje. Ka\u017ed\u00fd den rostl tak rychle, jako by jeden n\u00e1\u0161 den byl pro n\u011bj rokem. Proto te\u010f vypad\u00e1 jako sta\u0159ec.“
\nCarolan se chv\u00edli d\u00edval na \u017eenu, chvilku na Scheriu, le\u017e\u00edc\u00edho te\u010f se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima p\u0159ed n\u00edm, a za\u010d\u00ednal pomalu ch\u00e1pat souvislosti mezi sebou a on\u00edm mu\u017eem, mezi jeho nal\u00e9hav\u00fdm vol\u00e1n\u00edm a svou nutkavou pot\u0159ebou j\u00edt st\u00e1le dop\u0159edu a hledat. P\u0159esto je\u0161t\u011b ani v z\u00e1blesc\u00edch nerozum\u011bl d\u016fvodu, pro\u010d a k \u010demu to v\u0161echno vlastn\u011b bylo.
\n„V\u0161echno m\u00e1 sv\u00e9 d\u016fvody, i kdy\u017e n\u00e1m mnohdy z\u016fst\u00e1vaj\u00ed skryty“, pokra\u010doval Scheria, jako by se Carolan obr\u00e1til s ot\u00e1zkou na n\u011bj. „\u010casto tak nezn\u00e1me v\u00edc, ne\u017e jen tu svoji \u010d\u00e1st cesty a tu pr\u00e1ci, kterou m\u00e1me ud\u011blat pr\u00e1v\u011b my. Proto ani j\u00e1 zat\u00edm nev\u00edm zdaleka v\u0161echno. V\u00edm jen, \u017ee jsem byl posl\u00e1n jako ob\u011b\u0165 a ty….“ – tady se znovu dlouho odml\u010del, „a ty abys ji provedl. – Ale pro\u010d? Na to snad najde\u0161 odpove\u010f ty s\u00e1m, j\u00e1 ji zat\u00edm nezn\u00e1m. J\u00e1, tak jako ty a jako ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s, jdu svou cestou a sv\u00fdm tempem k t\u011bm otev\u0159en\u00fdm dve\u0159\u00edm, kde – jak douf\u00e1m – uvid\u00edm tu svou \u010d\u00e1st i s ostatn\u00edmi souvislostmi v cel\u00e9m sv\u00e9m kontextu. Necht\u011bj v\u0161ak te\u010f, pros\u00edm, ode m\u011b sly\u0161et v\u00edc.“ – Pak se odml\u010del a s odvr\u00e1cen\u00fdm pohledem vy\u010dk\u00e1val, jako by hledal dal\u0161\u00ed vhodn\u00e1 slova.
\n„Te\u010f u\u017e mnoho \u010dasu nezb\u00fdv\u00e1. Po\u010det m\u00fdch dn\u016f byl vym\u011b\u0159en na sto a posledn\u00ed pr\u00e1v\u011b za\u010dal. Mus\u00edm t\u011b proto po\u017e\u00e1dat o tuto slu\u017ebu, a to d\u0159\u00edv, ne\u017e bude pozd\u011b. Mus\u00ed\u0161 m\u011b zab\u00edt… tak jako posv\u00e1tn\u00e9ho drakona. Mus\u00ed\u0161 m\u011b zab\u00edt d\u0159\u00edv, ne\u017e s\u00e1m zem\u0159u a don\u00e9st m\u00e9 srdce do hlavn\u00edho m\u011bsta Scheri\u016fm.“
\nCarolan byl v nemal\u00fdch rozpac\u00edch. P\u0159i pomy\u0161len\u00ed, \u017ee m\u00e1 tomuto mu\u017ei, by\u0165 by to byl Scheria, za \u017eiva vytrhnout srdce z hrudi, za\u010dal poci\u0165ovat vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed slabost. A b\u011b\u017eet znovu p\u0159es celou zemi a\u017e do horsk\u00e9ho m\u011bsta, kde m\u00e1 p\u0159edstoupit p\u0159ed Scherie – to mu p\u0159ipadalo tak\u0159ka zcela neprovediteln\u00e9. Jist\u011b by jej zabili, sotva by ho uvid\u011bli. A i kdyby ne, jak by s nimi v\u016fbec mluvil, kdy\u017e nezn\u00e1 jejich \u0159e\u010d? A co by jim vlastn\u011b \u0159ekl?
\n„Pro\u010d si d\u011bl\u00e1\u0161 tolik starost\u00ed, kdy\u017e s\u00e1m v\u00ed\u0161, jak nep\u0159edv\u00eddateln\u00fdm zp\u016fsobem jsme se k sob\u011b dostali my dva. D\u016fv\u011b\u0159uj! Pr\u00e1v\u011b tak to mus\u00ed pokra\u010dovat. I Scheriov\u00e9 maj\u00ed mu\u017ee, kter\u00fd v\u00ed, co m\u00e1 ud\u011blat. Nev\u00edm, kdo to je, ale jeho jm\u00e9no je Anra-Scheria. Tak jako jsem volal tebe, vyz\u00fdval jsem i jeho. Rozum\u00ed\u0161? Mus\u00ed\u0161 se pt\u00e1t po mu\u017ei jm\u00e9nem Anra-Scheria… A pokud jde o jejich \u0159e\u010d, nau\u010d\u00ed\u0161 se j\u00ed, jakmile bude\u0161 dr\u017eet m\u00e9 srdce ve sv\u00fdch rukou. Ned\u011blej si starosti, \u010das je ne\u00faprosn\u00fd. Ty te\u010f mus\u00ed\u0161 jen j\u00edt!“<\/p>\n
Carolan se pod\u00edval na \u017eenu vedle sebe, mu\u017eovu matku, a bylo mu st\u00e1le stejn\u011b t\u011b\u017eko. Ona mu v\u0161ak pohl\u00e9dla do o\u010d\u00ed tak klidn\u011b a jist\u011b, \u017ee m\u011bl n\u00e1hle pocit, jako by po dlouh\u00e9 dob\u011b kone\u010dn\u011b do\u0161l\u00e1pl na pevnou zem. Je\u0161t\u011b chv\u00edli se rozhl\u00ed\u017eel po sv\u00fdch nov\u00fdch bl\u00edzk\u00fdch a v ka\u017ed\u00e9m zahl\u00e9dl n\u011bco z toho m\u00edru, se kter\u00fdm m\u00e1 \u010dlov\u011bk jistotu, i kdy\u017e v\u0161echno \u00fapln\u011b nech\u00e1pe. Necht\u011bl se tomu br\u00e1nit. Bylo tak sladk\u00e9 tomu podlehnout…
\nVr\u00e1til se pohledem zp\u011bt ke starci na zemi a pok\u00fdvl zlehka hlavou.<\/p>\n
Byl znovu na cest\u011b. Tentokr\u00e1t byla zima tak ostr\u00e1, \u017ee t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e k horsk\u00e9mu mas\u00edvu nepotkal jedin\u00e9ho z Scheri\u016f. Z\u0159ejm\u011b se – podobn\u011b jako on – sna\u017eili ukr\u00fdvat p\u0159ed n\u00e1pory mraziv\u00e9ho v\u011btru. P\u0159esto pokra\u010doval d\u00e1l, s n\u00e1dobou omotanou hrub\u00fdm \u0161\u00e1tkem v rukou.
\nA tak se dostal a\u017e na samotn\u00e9 n\u00e1vr\u0161\u00ed Hlavn\u00edho m\u011bsta. P\u0159i pohledu na jeho rozlohu se mu op\u011bt vybavily vzpom\u00ednky z d\u011btstv\u00ed. Nebylo v\u016fbec mo\u017en\u00e9 ty dva obrazy porovnat, jak se od sebe li\u0161ily. Za\u010dal vystupovat po skalnat\u00e9m mas\u00edvu k vrcholku, co\u017e byla v podstat\u011b jedin\u00e1 cesta, kterou si pamatoval. Ani\u017e se musel rozm\u00fd\u0161let, nebo rozhodovat, zam\u00ed\u0159il rovnou k oran\u017eovo-b\u00edl\u00e9 jeskyni Pramene vod.
\nKdy\u017e u\u017e byl t\u00e9m\u011b\u0159 na sam\u00e9m vrcholku a zvednul hlavu od kamenit\u00e9 cesty, ztuhnul, jakoby s\u00e1m byl vytes\u00e1n z t\u00e9ho\u017e kusu: jen n\u011bkolik krok\u016f p\u0159ed n\u00edm byl obrovsk\u00fd Scheria.
\nOba st\u00e1li proti sob\u011b a p\u0159ekvapen\u011b si hodnou chv\u00edli hled\u011bli do tv\u00e1\u0159e. Carolan se v\u0161ak vzpamatoval prvn\u00ed, nebo\u0165 si b\u011bhem cesty snad tis\u00edckr\u00e1t p\u0159edstavoval, jak asi bude vypadat jeho setk\u00e1n\u00ed s nimi. Pomal\u00fdm pohybem vyt\u00e1hl ze sv\u00e9ho h\u00e1vu omotanou keramickou misku a pozvedl ji do v\u00fd\u0161ky o\u010d\u00ed. A je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e mohl Scheria cokoliv ud\u011blat, odv\u00e1\u017eil se \u0159\u00edct: „Hled\u00e1m Anra-Scheriu!“ S \u00fadivem zjistil, \u017ee mluv\u00ed jejich jazykem tak, jako by to bylo pro n\u011bj odjak\u017eiva p\u0159irozen\u00e9. Je\u0161t\u011b v\u00edce v\u0161ak byl p\u0159ekvapen jeho prot\u011bj\u0161ek. St\u00e1l jako omr\u00e1\u010den. Po dlouh\u00e9m d\u016fkladn\u011bj\u0161\u00edm pozorov\u00e1n\u00ed se Carolana kone\u010dn\u011b ot\u00e1zal:
\n„Ty zn\u00e1\u0161 Anra?“
\n„Nezn\u00e1m a ani nev\u00edm, kdo to je. Ale jsem k n\u011bmu posl\u00e1n, nesu mu poselstv\u00ed.“
\nPo dal\u0161\u00edm v\u00e1h\u00e1n\u00ed v\u0161ak Scheria pokynul rukou, aby jej n\u00e1sledoval.
\nAnra byl kr\u00e1l, to poznal Carolan na prvn\u00ed pohled. A t\u0159eba\u017ee jej pova\u017eoval za protivn\u00edka, musel m\u00edt k n\u011bmu \u00factu a respekt. Jeho p\u0159\u00edsn\u00e1, zasmu\u0161il\u00e1 tv\u00e1\u0159 jakoby zpo\u010d\u00e1tku odr\u00e1\u017eela skoro stejnou beznad\u011bj, jakou nal\u00e9zal na ka\u017ed\u00e9m m\u00edst\u011b sv\u00e9ho putov\u00e1n\u00ed. Te\u010f, kdy\u017e Carolan p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e a uk\u00e1zal mu sv\u016fj poklad, se v\u0161ak znateln\u011b uvolnila a jakoby o\u017eila. Pok\u00fdval hlavou a s vydechnut\u00edm \u0159ekl:
\n„Po t\u0159i m\u011bs\u00edce m\u011b budila ze sna postava z lidu va\u0161eho n\u00e1roda a \u00fap\u011bnliv\u011b m\u011b prosila: \u00b4P\u0159ijmi moje srdce! Sly\u0161\u00ed\u0161?! Vezmi moje srdce a p\u0159ines k Prameni vod!\u00b4 Mysl\u00edm, \u017ee t\u011b pozn\u00e1v\u00e1m. A tak poj\u010fme.“
\nVy\u0161li z m\u00edstnosti a n\u00e1sledov\u00e1ni velk\u00fdm z\u00e1stupem jeho lid\u00ed se vydali podzemn\u00ed chodbou sm\u011brem k oran\u017eovo-b\u00edl\u00e9 jeskyni. P\u0159ed jej\u00edm vchodem se Anra zastavil a pokynul ostatn\u00edm, aby po\u010dkali. Sami s Carolanem vkro\u010dili dovnit\u0159.
\nSt\u00e1li u kruhov\u00e9ho okraje, ale tentokr\u00e1t Carolana neomra\u010dovala p\u0159\u00edjemn\u00e1 hork\u00e1 v\u016fn\u011b Pramene, jak to za\u017eil p\u0159ed d\u00e1vn\u00fdmi lety. Ne. Z nitra jeskyn\u011b snad \u010di\u0161el chlad s je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed intenzitou, ne\u017e kdekoli venku. Nenechal se v\u0161ak zastavit vzpom\u00ednkami. Vyt\u00e1hl keramickou m\u00edsu, odklopil v\u00edko…
\nNa dn\u011b misky bilo Scheriovo srdce. Carolan je vzal do sv\u00fdch rukou, nahnul se p\u0159es okraj Pramene a pomalu ho pustil do mraziv\u00e9, temn\u00e9 hlubiny.
\nOba st\u00e1li s tichou nehnutost\u00ed a pozorovali, jak tlukouc\u00ed srdce zvolna kles\u00e1, n\u00ed\u017e a n\u00ed\u017e, a\u017e m\u011bli pocit, \u017ee se jim na\u010disto ztratilo z o\u010d\u00ed. V tu chv\u00edli se v\u0161ak pr\u00e1v\u011b z onoho m\u00edsta za\u010dala linout z\u00e1\u0159e. Zpo\u010d\u00e1tku m\u00edrn\u00e1, pak ale st\u00e1le siln\u011bj\u0161\u00ed a jasn\u011bj\u0161\u00ed. Sv\u011btlo se za chv\u00edli za\u010dalo zrcadlit i nad kruhov\u00fdm rouben\u00edm Pramene. Carolan poc\u00edtil n\u00e1hl\u00e9 teplo. Ne. To nebyl klam smysl\u016f. Jaro se vr\u00e1tilo.
\nObr\u00e1til se na Anra. A na jeho tv\u00e1\u0159i spat\u0159il n\u011bco, jako \u00fasm\u011bv.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Byla u\u017e hlubok\u00e1 noc, kdy\u017e se Carolan dopot\u00e1cel k okraji Artikov\u00e9 str\u017ee. C\u00edtil se vy\u010derp\u00e1n, t\u00e9m\u011b\u0159 na konci sv\u00fdch sil, ale \u017e\u00e1d nad\u011bje, obrovsk\u00e9 zv\u011bdavosti a touhy kone\u010dn\u011b spat\u0159it ono nepopsateln\u00e9, je\u017e znal jen ze sv\u00fdch sn\u016f, mu dod\u00e1valy nesm\u00edrn\u00e9 mno\u017estv\u00ed nov\u00e9 energie. Nev\u00e1hal proto dlouho a za\u010dal sestupovat strmou kamenitou stezkou na dno ka\u0148onu. Ledov\u00fd v\u00edtr jej ka\u017edou chv\u00edli sr\u00e1\u017eel na kolena a jen temn\u00fd odlesk Hv\u011bzdy od prot\u011bj\u0161\u00ed strany mu d\u00e1val tu\u0161it, kde by mohla b\u00fdt cesta.<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"colormag_page_container_layout":"default_layout","colormag_page_sidebar_layout":"default_layout","footnotes":""},"categories":[5,42],"tags":[],"class_list":["post-1867","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prace-studentu","category-setkani-s-monstrem"],"yoast_head":"\n