Byl pozdn\u00ed ve\u010der. Nezvykle tepl\u00fd na tuto ro\u010dn\u00ed dobu. Slunce zapadalo v barevn\u00fdch t\u00f3nech do \u010dern\u00fdch mrak\u016f r\u00e1muj\u00edc\u00edch obzor. V\u011btrn\u00e1 oblaka m\u011bla \u017elutou a nazelenalou barvu m\u00edsty p\u0159ech\u00e1zej\u00edc\u00ed do modr\u00e9. \u0160e\u0159ilo se. Po cest\u011b uprost\u0159ed horsk\u00e9 krajiny kr\u00e1\u010del poutn\u00edk. Dlouho ji\u017e nepr\u0161elo. Jej\u00ed povrch byl ztvrdl\u00fd a pra\u0161n\u00fd. Hn\u011bd\u00fd prach v\u00ed\u0159il p\u0159i ka\u017ed\u00e9m kroku, pokr\u00fdval i jeho \u0161at jak se bos\u00e9 nohy bo\u0159ily do jeho vrstev. Cesta se zvedala a zase klesala, zat\u00e1\u010dela v m\u00edrn\u00e9m oblouku do \u0159\u00eddk\u00e9ho dubov\u00e9ho lesa.<\/p>\n
Byl na cest\u011b u\u017e dloho, s\u00e1m to ji\u017e nev\u011bd\u011bl, kdy vy\u0161el z rodn\u00e9ho domu. Jeho v\u011bk byl ne\u010diteln\u00fd. Nezahalen\u00fd obli\u010dej prozrazoval za\u010d\u00e1tek st\u00e1\u0159\u00ed, ale jeho rysy byly je\u0161t\u011b \u017eiv\u00e9. V o\u010d\u00edch m\u011bl jas a sv\u011btl\u00e9 vlasy v\u016fbec ne\u0161ediv\u011bly. Pevn\u011b semknut\u00e9 rty i jakoby do \u00fasm\u011bvu p\u0159ipom\u00ednaly soust\u0159ed\u011bn\u00e9 odhodl\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 \u010dasem nepolevilo a natrvalo se vykreslilo do jeho tv\u00e1\u0159e. Pohubl\u00e9 t\u011blo bylo svalnat\u00e9, ch\u016fze pru\u017en\u00e1 a lehk\u00e1. Kr\u00e1\u010del vytrvale. Te\u010f s nad\u011bj\u00ed, \u017ee si u bl\u00edzk\u00e9ho lesa, proto\u017ee d\u00e9\u0161\u0165 mohl p\u0159ij\u00edt u\u017e tuto noc. Nemyslel na nic ur\u010dit\u00e9ho, jen sledoval krajinu kolem a ob\u010das se vyhnul vy\u010dn\u00edvaj\u00edc\u00edmu kamenu, kter\u00fd nikdo neodstranil. Cesta nebyla udr\u017eovan\u00e1, ale je\u0161t\u011b se r\u00fdsovala v hornat\u00e9 krajin\u011b patrn\u011b ji\u017e od \u0159\u00edmsk\u00fdch dob.
Nikoho nepotkal. Bylo to ji\u017e vysoko a strm\u00e1 horstva vystupovala na severu jako neproniknuteln\u00e1 clona. Sm\u011b\u0159oval dom\u016f. Ne\u017e za\u010dne zima, cht\u011bl p\u0159ej\u00edt hory a dostat se do rodn\u00e9 zem\u011b, kterou opustil ve sv\u00e9m ml\u00e1d\u00ed. Tehdy s lehk\u00fdm srdcem trochu ze vzdoru, bez v\u011bt\u0161\u00edho uva\u017eov\u00e1n\u00ed, jen z vnit\u0159n\u00edho popudu. Nyn\u00ed pou\u010den zku\u0161enostmi a utrpen\u00edm, pos\u00edlen p\u0159ekonanou slabost\u00ed a sm\u00ed\u0159en s\u00e1m se sebou, m\u00ed\u0159il zp\u011bt.
Nebylo to u\u017e daleko, ale mo\u017en\u00e1 to bude nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed \u00fasek. Nenesl nic a co m\u011bl p\u0159i sob\u011b mnoho nev\u00e1\u017eilo, n\u011bco ztratil.
Zam\u00ed\u0159il k lesu. Na kraji, kam se cht\u011bl do mechu ulo\u017eit k odpo\u010dinku, zahl\u00e9dl n\u011bco, co upoutalo jeho pozornost. Le\u017eelo tam mal\u00e9 d\u00edt\u011b, je\u0161t\u011b kojenec, a klidn\u011b oddychovalo, zavinut\u00e9 do zbytku \u010dist\u00e9ho pl\u00e1\u0161t\u011b. L\u00e1tka byla utr\u017eena z n\u011bjak\u00e9ho kusu, kter\u00fd poukazoval na bohatstv\u00ed p\u016fvodn\u00edho majitele. Byl m\u011bkk\u00fd, jemn\u00fd, s vetkan\u00fdmi brok\u00e1tov\u00fdmi vzory lili\u00ed. Poklekl pohnut nad t\u00edmto zvl\u00e1\u0161tn\u00edm a ne\u010dekan\u00fdm n\u00e1lezem. Vzal d\u00edt\u011b do n\u00e1ru\u010de. Opatrn\u011b, aby je neprobudil. Ti\u0161e vrn\u011blo, usm\u00edvaj\u00edc se je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9mu l\u00edbezn\u00e9mu snu.. Najednou otev\u0159elo o\u010di a dalo se do pl\u00e1\u010de. Nedalo se uti\u0161it a jeho pronikav\u00fd hl\u00e1sek se nesl potemn\u011blou pustinou \u0161iroko daleko.
Jak tak st\u00e1l s pla\u010d\u00edc\u00edm d\u00edt\u011btem, nev\u011bda co u\u010dinit, uvid\u011bl vysokou postavu r\u00fdsuj\u00edc\u00ed se p\u0159ed n\u00edm proti poho\u0159\u00ed. Jej\u00ed archaick\u00fd bizarn\u00ed vzhled se vymykal v\u0161em jeho p\u0159edstav\u00e1m. Na hlav\u011b m\u011bla ostnatou ledovou korunu, na prsou t\u011b\u017ek\u00fd krun\u00fd\u0159 a v nelidsk\u00e9 tv\u00e1\u0159i z\u00e1\u0159il, \u010di sp\u00ed\u0161e \u017ehnul, p\u00e1r o\u010d\u00ed. Sm\u011brem dol\u016f jakoby se rozpou\u0161t\u011bl v mlze. Ztrnul, kdy\u017e zah\u0159m\u011bla. „Vra\u0165 mi m\u00e9 d\u00edt\u011b! Otce i matku jsem zahubil, jen j\u00e1 ho vychov\u00e1m, nikdo krom\u011b mne nem\u00e1 tolik trp\u011blivosti, aby to dok\u00e1zal.“
Poutn\u00edk ne\u010dekal u\u017e na dal\u0161\u00ed. S d\u00edt\u011btem p\u0159itisknut\u00fdm k hrudi, nedbaje v\u00fdzev, klop\u00fdtav\u011b prchal hloub\u011bji do lesa. Vich\u0159ice oh\u00fdbala stromy a\u017e k zemi; rozpoutala se bou\u0159e. Blesky sr\u0161ely z nebe, hrom dun\u011bl ozv\u011bnou ve skal\u00e1ch, spustil se prudk\u00fd lij\u00e1k. Hlas obra d\u00e1le zn\u011bl prostorem.
„Kam ut\u00edk\u00e1\u0161, p\u0159ede mnou se neskryje\u0161, vid\u00edm a\u017e do nejzaz\u0161\u00edho koutu lidsk\u00e9 du\u0161e. J\u00e1 jsem p\u00e1nem temnoty a \u010dasu, nem\u00e1\u0161 nad\u011bji uniknout, v\u017edy\u0165 m\u00ed\u0159\u00ed\u0161 p\u0159\u00edmo ke mn\u011b, a\u0165 jde\u0161 kamkoli.“
Poutn\u00edkovi se ve sp\u011bchu dostala noha do ko\u0159ene pa\u0159ezu. Upadl, d\u00edt\u011b nepou\u0161t\u011bje. Zakryl je sv\u00fdm t\u011blem a omdlel hr\u016fzou.<\/p>\n
B\u011bsn\u00edc\u00ed \u017eivly se pozvolna uti\u0161ovaly. Poutn\u00edk spal. A\u017e rozb\u0159esk ho probudil chladem a vlhkem. Jen co si uv\u011bdomil p\u0159edchoz\u00ed d\u011bje, lekl, \u017ee d\u00edt\u011b zalehl. Na\u0161t\u011bst\u00ed se to nestalo. Zakryto jeho t\u011blem bylo chr\u00e1n\u011bno p\u0159ed de\u0161t\u011bm, jen ru\u010dky m\u011blo studen\u00e9 a trochu promodral\u00e9. Poutn\u00edk je zvedl a s\u00e1m prok\u0159ehl\u00fd a v mokr\u00e9m \u0161at\u011b si porostem razil cestu zp\u011bt.
Sv\u00edtalo. Slunce vych\u00e1zelo v r\u016f\u017eov\u00e9 a \u017elut\u00e9 mlze. Ne\u017e se dostal z lesa ven, ji\u017e i trochu k\u0159\u00e1lo. Poc\u00edtil hlad. Ze z\u00e1hybu od\u011bvu vylovil zbytek chleba a za\u010dal v ch\u016fzi j\u00edst. Ale \u010d\u00edm nakrm\u00ed d\u00edt\u011b?
Cesta vy\u00fastila do horsk\u00e9ho \u00fadol\u00ed. Na jeho vzd\u00e1len\u00e9m konci uvid\u011bl na skalisko p\u0159ilepen\u00e9 staven\u00ed v podob\u011b vysok\u00e9 v\u011b\u017ee s n\u011bkolika nezakryt\u00fdmi okny. Vydal se k n\u011bmu s p\u0159edtuchou, \u017ee tam najde, co pot\u0159ebuje. Tloukl na t\u011b\u017ek\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 dve\u0159e, ale nikdo neodpov\u00eddal. Tak ve\u0161el dovnit\u0159. Dole nebyl nikdo. Kdy\u017e vystoupil po schodech, v jeho pohledu sed\u011bl z\u00e1dy k n\u011bmu sta\u0159ec u stolu a jedl. Pobl\u00ed\u017e zavr\u010del pes, ale v\u011bnoval se tak\u00e9 misce pod stolem. Kdy\u017e poutn\u00edk poprosil o trochu ml\u00e9ka pro d\u00edt\u011b, sta\u0159ec se oto\u010dil. Poutn\u00edk podruh\u00e9 ztuhl; byl to tent\u00fd\u017e mu\u017e ze v\u010derej\u0161\u00edho setk\u00e1n\u00ed. Nyn\u00ed m\u011bl lidskou postavu, ale jeho o\u010di se do n\u011bj zabodly. „To jsem si myslel“, \u0159ekl, „nev\u00ed\u0161 ani, jak bys je nasytil.“ Vzal ochromen\u00e9mu poutn\u00edkovi d\u00edt\u011b a nakrmil ml\u00e9kem. D\u00edt\u011b b\u011bhem t\u00e9 doby vyrostlo a nar\u00e1z mu bylo p\u011bt let. D\u00edt\u011b samo pod\u011bkovalo za j\u00eddlo, vzalo poustevn\u00edka vrostl\u00e9ho do podlahy za ruku a vyvedlo z domu ven.
Poustevn\u00edk p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee d\u00edt\u011b tak rychle vyrostlo, ale to, nev\u0161\u00edmaj\u00edc si jeho \u00favah, bylo ji\u017e vp\u0159edu. Napom\u00ednalo ho.
„Rychleji, v\u017edy\u0165 jdeme pomalu, mus\u00edme do zimy p\u0159ej\u00edt hory.“
To vr\u00e1tilo poutn\u00edka do skute\u010dnosti. Byl zas ve\u010der a hory velmi bl\u00edzko. Jak se ale p\u0159es n\u011b dostanou?
„Zn\u00e1m cestu“, \u0159eklo d\u00edt\u011b. „P\u0159inejhor\u0161\u00edm se schov\u00e1me do nitra hory a zimu zde do jara p\u0159e\u010dk\u00e1me.“
Poutn\u00edk si vzpomn\u011bl, \u017ee sly\u0161el o opu\u0161t\u011bn\u00e9m soln\u00e9m dole v t\u011bchto oblastech.
„Ale co budeme j\u00edst?“
„Budeme j\u00edst s\u016fl“, odv\u011btilo d\u00edt\u011b klidn\u011b. „S\u016fl dr\u017e\u00ed vodu v t\u011ble. Ale j\u00eddlo nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u00e9, co\u017epak nev\u00ed\u0161, \u017ee u\u017e d\u00e1vno nem\u00e1\u0161 pozemsk\u00e9 t\u011blo?“ Poutn\u00edk se zhrozil; toho si zat\u00edm nev\u0161iml.
Ne\u017e do\u0161li do ve\u010dera ke vchodu do hory, bylo d\u00edt\u011bti ji\u017e deset let. Museli se rozhodnout, zda se vydaj\u00ed je\u0161t\u011b te\u010f do hor nebo ne. V hor\u00e1ch je zima d\u0159\u00edve.
„Rad\u011bji se schov\u00e1me do jeskyn\u011b“, v\u011bd\u011blo si rady d\u00edt\u011b a zap\u00e1lilo lou\u010d, kterou na\u0161lo ve v\u00fdklenku ve sk\u00e1le, a zmizelo uvnit\u0159.
Poutn\u00edkovi se do jeskyn\u011b necht\u011blo. Dal\u0161\u00ed nucen\u00e1 zast\u00e1vka. Ale nedalo se nic d\u011blat. Chlad byl znateln\u00fd u\u017e i ve dne a na svaz\u00edch le\u017eel prvn\u00ed sn\u00edh. Brzy p\u0159ivykl tm\u011b a za\u010dal rozezn\u00e1vat obrysy chodby. Tu usly\u0161el tlumen\u00fd hovor. D\u00edt\u011b s n\u011bk\u00fdm rozpr\u00e1v\u011blo.
„Neboj se, to je m\u016fj p\u0159\u00edtel permon\u00edk“, ozn\u00e1milo mu povzbudiv\u011b, „pom\u016f\u017ee n\u00e1m dostat se na druhou stranu ven z hory, abychom neztratili \u010das.“ Poutn\u00edk se zachv\u011bl, proto\u017ee se mu zd\u00e1lo, \u017ee v mu\u017e\u00edkov\u011b postav\u011b pozn\u00e1v\u00e1 starce z v\u011b\u017ee, ale zmen\u0161en\u00e9ho. Tak\u00e9 rozezn\u00e1val, \u017ee z d\u00edt\u011bte se stal mlad\u00fd jinoch. Ale nebylo kdy o tom p\u0159em\u00fd\u0161let, nebo\u0165 vykro\u010dil se sv\u011btlem k nejbli\u017e\u0161\u00ed sluji. Poutn\u00edkovi se da\u0159ilo n\u00e1sledovat jej jen st\u011b\u017e\u00ed podle jeho zvoniv\u00e9ho hlasu a z\u00e1blesk\u016f vzdaluj\u00edc\u00edho se sv\u011btla lou\u010de, kterou t\u011b\u010f nesl permon\u00edk.
Svitu p\u0159ib\u00fdvalo. Najednou se n\u011bco zm\u011bnilo. Uvid\u011bl v\u00fdchod zalit\u00fd sv\u011btlem opravdov\u00fdm. V n\u011bm st\u00e1lo d\u00edt\u011b a bylo mu p\u0159es dvacet let. Usm\u00edvalo se a k\u00fdvalo na n\u011bho. „Poj\u010f honem, jsme u c\u00edle.“
Poutn\u00edkovi se s velk\u00fdm \u00fasil\u00edm poda\u0159ilo dostat z jeskyn\u011b ven. Uvid\u011bl, \u017ee hrozn\u011b zest\u00e1rl. Ruce m\u011bl vr\u00e1s\u010dit\u00e9, vlasy i dlouh\u00e9 vousy b\u00edl\u00e9. V\u0161echno mup\u0159i\u0161lo l\u00edto a o\u010di se mu zalily slzami.
„B\u011b\u017e samo, j\u00e1 u\u017e nem\u00e1m s\u00edlu.“
Ale d\u00edt\u011b odv\u011btilo: „J\u00e1 jsem p\u0159ece ty.“
Mlad\u00edk p\u0159isko\u010dil a star\u00e9ho poutn\u00edka podep\u0159el.
Spolu se pak vydali jarem k domovu.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Byl pozdn\u00ed ve\u010der. Nezvykle tepl\u00fd na tuto ro\u010dn\u00ed dobu. Slunce zapadalo v barevn\u00fdch t\u00f3nech do \u010dern\u00fdch mrak\u016f r\u00e1muj\u00edc\u00edch obzor. V\u011btrn\u00e1 oblaka m\u011bla \u017elutou a nazelenalou barvu m\u00edsty p\u0159ech\u00e1zej\u00edc\u00ed do modr\u00e9. \u0160e\u0159ilo se. Po cest\u011b uprost\u0159ed horsk\u00e9 krajiny kr\u00e1\u010del poutn\u00edk. Dlouho ji\u017e nepr\u0161elo. Jej\u00ed povrch byl ztvrdl\u00fd a pra\u0161n\u00fd. Hn\u011bd\u00fd prach v\u00ed\u0159il p\u0159i ka\u017ed\u00e9m kroku, pokr\u00fdval i jeho \u0161at jak se bos\u00e9 nohy bo\u0159ily do jeho vrstev. Cesta se zvedala a zase klesala, zat\u00e1\u010dela v m\u00edrn\u00e9m oblouku do \u0159\u00eddk\u00e9ho dubov\u00e9ho lesa.<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"colormag_page_container_layout":"default_layout","colormag_page_sidebar_layout":"default_layout","footnotes":""},"categories":[5,42],"tags":[],"class_list":["post-1862","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prace-studentu","category-setkani-s-monstrem"],"yoast_head":"\n