Vnitřní a vnější poznání

Rozdělení poznání na vnitřní a vnější, esoterní a exoterní, vychází z tradice, podle níž člověk před tisíciletími ztratil svůj vnitřní smysl a od té doby se jej snaží získat zpět.

Má-li se mu to podařit, musí se vzdát lpění na vnějším světě a pohroužit se sám do sebe. Právě zde vzniká obtíž: bádajícímu člověku nemůže nikdo jednoduše sdělit, co má uvnitř nalézt. Niternou zkušenost nelze beze zbytku vyjádřit slovy ani převést na návod se zaručeným výsledkem.

Jak se učit esoterice

Prvním krokem je sebezpytování a sebezkoumání, které lze přirovnat k sebepoznání, jak je představují různé psychologické školy. Esoterika se týká vnitřního světa — a chceme-li uvnitř sebe něco vidět, musíme si nejdříve uklidit.

Pak je třeba nahradit psychologii magií. Psychologie jako věda kategorizuje a pokouší se poznání uchopit rozumem. Magie může pracovat s podobnými tématy, ale více pocitově, intuitivně a obřadně. Známým příkladem takového postupu je Brána k opravdovému zasvěcení Františka Bardona.

Současně je třeba oslabit závislost na doslovném chápání pojmů a na jednoduchých kategoriích, například na dělení všeho na dobro a zlo. Neméně obtížné bývá přestat vnímat sebe sama jako střed světa a uvolnit lpění na vztazích i na příčinném výkladu světa.

Jak učíme v naší škole

Na tuto podobu poznání je zaměřeno především čtyřleté studium Tarot v původním hermetickém pojetí, částečně kurs Čarodějnictví a pochopitelně také Kurs MAGIE.

Ve všech třech oborech se žák učí překračovat naučené hranice v sobě samém, hledat souvislosti a hrát si s možnostmi, obrazy a představami. Bariéru, která se v mysli objevila před tisíciletími, obcházíme prací s hlubinnými obrazy, prvotními pocity a archetypy.

Výsledek se zpravidla začíná projevovat po půl roce až roce: dosud neřešitelné okolnosti života se mohou začít urovnávat a vyjasňovat. Poté se otevírá nabídka další cesty — a je už na každém, zda se po ní vydá.

Nejběžnější omyly

Občas se koná výstava Esoterika s podtitulem Skryté se stává zjevným. Jak zvláštní — a pro naši dobu příznačný — omyl! Když se ze skrytého stane zjevné, promění se přece esoterika v obyčejnou exoteriku, tedy v to, co lze ukázat a sdělit. To, co někdo pochopit nemá, zůstane i nadále nepochopeno.

Stále více se také užívá pojem ezo. Jazykově sice z esoteriky vychází, ale často v sobě nese právě ono neporozumění a se skutečně esoterním chápáním světa nemá mnoho společného.

Slovo ezo se postupně stalo hanlivou nálepkou pro kupčení s rádoby tajemným, zvláštním či neobvyklým poznáním a sebepoznáním. V tomto prostředí se zahnízdily polopravdy i podvody, a proto je dnes tento pojem do značné míry zdiskreditovaný.