Vtipy
Hantec
Jak zkalil Žanek Husa v Pakostnici (Franta Kocourek)
Vyhópne ráno borec z betle, hodí čučku z vokna, zgómne, že zoncna rumpluje, tak hlásí hakl křen.
Hópne si na retich, vysadí ňáké ten dlabanec, vošolne si šlupky, sbalí dečmen pod klepeto a šmrncne se štatlem. Pak pila na šmirgl a vaří si to přes Oltec na Rivec lapat bronz.
Jak se tak zoncní, zgómne betelnýho šnicla na dečmenu. Čučka na to, je to negrilový, bez kódru a chce to uvařit nějaký ty voděrady. Tak do ní začne vrkat:
"Ty kóc, co tady vaříš, á maturitní válka... Ty negómeš, jak skalil Žanek Husa v Pakostnici? To máš tak:
To byl ňáké Žanek Husa a ten vařil správný války, a ty véšky jazoviti na něho nastópili a poslali mu glét:
Žany, přijeď k mlénu do Pakostnice. Žanek měl dva správný kámoše - Žanka Rohatýho z Dubnice a Žanka Želivskýho, a ti mu hlásili:
Žany, bacha, je to fligna, vyložená podělávka, blbče, když jim na to hopneš, tak tam zagrebnuješ do snu. Žany byl borec, žádný fedry, mám gléto, je to v O.K. Zbalil pinkl a pila na stopa. V Pakostnici hnedka na něho nastópil koncil. Žany, sledovanec, ty seš nabité kó, to my gómem, ale ty tam jedeš křivý války a to je levandula. Vodvolé to a je to ve zlaté. Žanek:
já nejedu žádné tunel a nic nevodvolám. Žany, sledovanec:
Klofneš vod nás old love, my radovanec, ty radovanec a je to v pikách. Žany zas:
Já su zlaté a nic nevodvolám. Voní na to:
Ty ses křen a křivé a on zas že je rovné a v goldně. Tak mu mázli železa na perutě a šópli ho do kameňa, tam ho klendra štengrovala, kelcny se mu furt lágrovaly, chálka levá, škopek z toho paf, akorát samé tvrdé giňál, samé vasr, vo válcách žádné hantec. Voň sice vařil na bachmana:
Ty, kemo, bud" tak benevolentní a výsad" mi válec. Ale voň mu místo válca vysadil mixnu. Pak ho vytlačili z kameňa, mázli mu potupnó micnu na dóznu, šópli ho na roští, hodili blesk a to víš. Žanek zfajroval dřív, než bys dva škopky vypařil.
Tak tečí to gómeš, koňo?"
Vyhópne ráno borec z betle, hodí čučku z vokna, zgómne, že zoncna rumpluje, tak hlásí hakl křen.
Hópne si na retich, vysadí ňáké ten dlabanec, vošolne si šlupky, sbalí dečmen pod klepeto a šmrncne se štatlem. Pak pila na šmirgl a vaří si to přes Oltec na Rivec lapat bronz.
Jak se tak zoncní, zgómne betelnýho šnicla na dečmenu. Čučka na to, je to negrilový, bez kódru a chce to uvařit nějaký ty voděrady. Tak do ní začne vrkat:
"Ty kóc, co tady vaříš, á maturitní válka... Ty negómeš, jak skalil Žanek Husa v Pakostnici? To máš tak:
To byl ňáké Žanek Husa a ten vařil správný války, a ty véšky jazoviti na něho nastópili a poslali mu glét:
Žany, přijeď k mlénu do Pakostnice. Žanek měl dva správný kámoše - Žanka Rohatýho z Dubnice a Žanka Želivskýho, a ti mu hlásili:
Žany, bacha, je to fligna, vyložená podělávka, blbče, když jim na to hopneš, tak tam zagrebnuješ do snu. Žany byl borec, žádný fedry, mám gléto, je to v O.K. Zbalil pinkl a pila na stopa. V Pakostnici hnedka na něho nastópil koncil. Žany, sledovanec, ty seš nabité kó, to my gómem, ale ty tam jedeš křivý války a to je levandula. Vodvolé to a je to ve zlaté. Žanek:
já nejedu žádné tunel a nic nevodvolám. Žany, sledovanec:
Klofneš vod nás old love, my radovanec, ty radovanec a je to v pikách. Žany zas:
Já su zlaté a nic nevodvolám. Voní na to:
Ty ses křen a křivé a on zas že je rovné a v goldně. Tak mu mázli železa na perutě a šópli ho do kameňa, tam ho klendra štengrovala, kelcny se mu furt lágrovaly, chálka levá, škopek z toho paf, akorát samé tvrdé giňál, samé vasr, vo válcách žádné hantec. Voň sice vařil na bachmana:
Ty, kemo, bud" tak benevolentní a výsad" mi válec. Ale voň mu místo válca vysadil mixnu. Pak ho vytlačili z kameňa, mázli mu potupnó micnu na dóznu, šópli ho na roští, hodili blesk a to víš. Žanek zfajroval dřív, než bys dva škopky vypařil.
Tak tečí to gómeš, koňo?"
Jak Žanek Žižkové šeredně vybóchal křížatý (Franta Kocourek)
Žanek Žižkové z Trocnovýho byl správné mlatař. Hókalo se to vo něm a vo celé jeho mlatařské sajtně v každým štatlu a gómali to aji v Rajchu. Dyž jedno štatlil s celó svó plotnó vokolo Sudoměřiců, tak vařil těžké hantec s Pavčem Talafůskovým. Jak tak hantýrovali, ani nevrži voko na plac před partiju a málem valili všichni pod drn. Jenže Žanek Rohaté zvané Dubál házel špiz a zmerčil plotnu křížatéch, jak klapó z palírny vod Pískovýho. Hned vařil: Je to špaténka, só pěkně spařený a je jich betelná sajtna, to zacólujem řepo. Radši bych táhl bahno na roli než se s nima ternovat. A jel na Žanka Žižkovýho - Žanku dem pali, dlabanec na věc, zašijem se někam. Žanek hlásí: Nevař Rohaté, máš blbý žgryndy a hned bys na všechno házel kakáč. Hod špizunk na to, jak só spaření a plav si vykajlovat někam válec, ať se ti neklepó haluze. Venca Korandůj taky házel ucho, přiklapal k Dubálovi a hlásí: Žanku nejed na Žižkeca serpentýny, voň to góme - když byl juhan tak razíval na pajtl, za hajfiskama a kde proběhla mláta, tak tam se bóchal.
Žanek Žižkové hókl: křížatí só sajtna fetošů, máznem je do rybálu a tam je zpeckujem. Najednó přiklapal vod křížatéch nějaké somrák a z placu hlásí Žižkovýmu: Hans, zacóluj nějakó tu krupicu, my si šlaufnem a jak morgen zoncna bude rumplovat, my gehen pali, a jak pré nic nevysolí, bude buchec, všechny uvařijó do kameňa a pak jim hodijó mašlu. Žanek hlásí - mě vo love nevobtahneš - jed pali, než kópíš na skobu - ani kilo, ani dekovó fušku. A ten somrák hókl: Žanku, dé si majzla, a vodklapal. Žanek hlásí Dubálovi Rohatýmu: só to fetingři, každé má v rypáku špinku, v mantlu lampu červa, hárá jak páko, goldnovejch kódrů plný klepeta a rumplovat se negómó. Dotlač Pedra Chelčickýho, Věnce Kovandovýho, Prófy Holýho a Pavče Talafůska a de se na věc.
Pak se celá Žankova partyja zašila mezi rybále. Nortoni křížatý nemohli vasrůvku ani čut, a tak štatlili bahniskem přes prázdné rybec. Pro Žankovu sajtnu to byl lochec. Este mohli chytat bronz, dyby pecen žhavil. Nasadili křížatém pěknó meltu. Vtrukli na ně grymlama a křížatý byli v gébišu. Aji ten somrák kopii pecku ha vanu a do řepy. Křížatý, pod auglama moncle, rozhozený sandály, přefláknutý brka a rozkopaný cemry, byli v těžkým ponuru a hlásili loď bleskovku do Rajchu.
Celá plotna Husovéch pak v první paluši, co zmerčila, hodila sicnu a tam pařili bez durchčení až do rána.
Žanek Žižkové z Trocnovýho byl správné mlatař. Hókalo se to vo něm a vo celé jeho mlatařské sajtně v každým štatlu a gómali to aji v Rajchu. Dyž jedno štatlil s celó svó plotnó vokolo Sudoměřiců, tak vařil těžké hantec s Pavčem Talafůskovým. Jak tak hantýrovali, ani nevrži voko na plac před partiju a málem valili všichni pod drn. Jenže Žanek Rohaté zvané Dubál házel špiz a zmerčil plotnu křížatéch, jak klapó z palírny vod Pískovýho. Hned vařil: Je to špaténka, só pěkně spařený a je jich betelná sajtna, to zacólujem řepo. Radši bych táhl bahno na roli než se s nima ternovat. A jel na Žanka Žižkovýho - Žanku dem pali, dlabanec na věc, zašijem se někam. Žanek hlásí: Nevař Rohaté, máš blbý žgryndy a hned bys na všechno házel kakáč. Hod špizunk na to, jak só spaření a plav si vykajlovat někam válec, ať se ti neklepó haluze. Venca Korandůj taky házel ucho, přiklapal k Dubálovi a hlásí: Žanku nejed na Žižkeca serpentýny, voň to góme - když byl juhan tak razíval na pajtl, za hajfiskama a kde proběhla mláta, tak tam se bóchal.
Žanek Žižkové hókl: křížatí só sajtna fetošů, máznem je do rybálu a tam je zpeckujem. Najednó přiklapal vod křížatéch nějaké somrák a z placu hlásí Žižkovýmu: Hans, zacóluj nějakó tu krupicu, my si šlaufnem a jak morgen zoncna bude rumplovat, my gehen pali, a jak pré nic nevysolí, bude buchec, všechny uvařijó do kameňa a pak jim hodijó mašlu. Žanek hlásí - mě vo love nevobtahneš - jed pali, než kópíš na skobu - ani kilo, ani dekovó fušku. A ten somrák hókl: Žanku, dé si majzla, a vodklapal. Žanek hlásí Dubálovi Rohatýmu: só to fetingři, každé má v rypáku špinku, v mantlu lampu červa, hárá jak páko, goldnovejch kódrů plný klepeta a rumplovat se negómó. Dotlač Pedra Chelčickýho, Věnce Kovandovýho, Prófy Holýho a Pavče Talafůska a de se na věc.
Pak se celá Žankova partyja zašila mezi rybále. Nortoni křížatý nemohli vasrůvku ani čut, a tak štatlili bahniskem přes prázdné rybec. Pro Žankovu sajtnu to byl lochec. Este mohli chytat bronz, dyby pecen žhavil. Nasadili křížatém pěknó meltu. Vtrukli na ně grymlama a křížatý byli v gébišu. Aji ten somrák kopii pecku ha vanu a do řepy. Křížatý, pod auglama moncle, rozhozený sandály, přefláknutý brka a rozkopaný cemry, byli v těžkým ponuru a hlásili loď bleskovku do Rajchu.
Celá plotna Husovéch pak v první paluši, co zmerčila, hodila sicnu a tam pařili bez durchčení až do rána.
Ne všude se na Štědré den chálujó fišle. Angláni a Amerikáni futrujó fógle, nélepčí só krocmeni. Tak, kemo, našpicuj lepóchy a gómé, jak jsem jednó ufachčil pakec s krocmenem.
Ze startu pár správnéch rad:
Kemo, dé si majzla na krocmena v důchodu, které má flakse tvrdý jak glajze na pátým peróně. Nikdy nehaž machra, žes kópil krocmena jak hajtru! Budeš ho chálovat dýl jak hajtru a pošmákneš si na něm jak na bakelitu. Krocmen je old, když mu tahne 1. jár jeho hrabivýho lajfu a jeho kvicht nehází víc jak 4 kila. Tenhle fógl je nélepčí, když má kožku na vanilkách jak měkké polštář, ale jařinama unavené veterán pak má kůžu suchó, plnó rygólů, tvrdó jak griml a černó jak Izraeliti, který Mojžec 40 járů tahal po póšti.
Jednó jsem dostal fógla, vo kterým se hantýruje, že má sedmero masisko. Gómal jsem, že má aspoň dvacatero, páč štiplístek mně ho uznal jenom jako bágl. Byl to mamlas. Co jsem si to tehdy zatahl do kéru!
Šópl jsem ho na pekáč, zalil ho margarínem a pekl ve šporheltu 3 hodiny. Ze šporhelta jsem vytahl překližku. Nahulil jsem ho do kakáča z prádelky, nalil na to 5 litrů vasrůvky a mázl jsem do varu ho aji sebe. Když jsem totiž za hodinu do něho vtrukl vidličku, tak byla pali. To nebyl fógl, ale spíš krokóš. Richtig – po ňáké chvíle – asi o půl čtvrté morgen – nahodil červené přeliv, ale měl jsem fíling, že asi studem sám nad sebó. Tvrdé byl ale furt jak griml. Mázl jsem na to sodu, páč se hantýruje, že soda změkčí, a richtig – za 6 hodin se roztekl kakáč. Pak jsem ho okoštoval – šmakoval jak tépich. Mázl jsem ho na žehlicí fošnu a 5-ti kilovkó jsem ho chcel naklepat. Po 1.šupce fošna rupla, ale fógl zas nic. Měl jsem před auglama temno. Bóchal jsem ho tím větším kusancem fošny, ale nezměkl – místo teho se mu na flekách, kam jsem ho mázl udělaly mozole. Neměl žádný masisko, měl flakse a šlachy ufachčený v lasec. Kdybych měl v kéru švajc, tak bych toho fógla navalil na štýlko vod záclon a vopekl bych ho jak na rožňu. Morgen jsem vyrazil do haklu a nechal jsem ho furt vařit. Vomítka vopadla vlhkem, barva na futrách se hicem volópala, ale krocmen byl furt načisto v pohodě. Masisko mu nezměklo ani zvečera, lópal se jak piliny. Vo půlnoci jsem vytahl bíló glajchu. Rozpižlal jsem ho pilkó na železo a ve strojku rozemlel. Třikrát jsem musel pilasem brósit ostří. Krocmena mám furt. Nekazí se. ( Byl zkažené už zaživa ) Žvékal jsem ho 12 dní a mám z toho vymakaný kósací muskle. Beru si ho do kina a používám ho jako žviksnu. Nemá takový aróma, ale zato vydrží.
Takže kemo, bacha na krocny a krocmeny. Vydržijó všecko. No, a chvílu po tom jsem vyhópl z grupy kamošů zvířat.
Ze startu pár správnéch rad:
Kemo, dé si majzla na krocmena v důchodu, které má flakse tvrdý jak glajze na pátým peróně. Nikdy nehaž machra, žes kópil krocmena jak hajtru! Budeš ho chálovat dýl jak hajtru a pošmákneš si na něm jak na bakelitu. Krocmen je old, když mu tahne 1. jár jeho hrabivýho lajfu a jeho kvicht nehází víc jak 4 kila. Tenhle fógl je nélepčí, když má kožku na vanilkách jak měkké polštář, ale jařinama unavené veterán pak má kůžu suchó, plnó rygólů, tvrdó jak griml a černó jak Izraeliti, který Mojžec 40 járů tahal po póšti.
Jednó jsem dostal fógla, vo kterým se hantýruje, že má sedmero masisko. Gómal jsem, že má aspoň dvacatero, páč štiplístek mně ho uznal jenom jako bágl. Byl to mamlas. Co jsem si to tehdy zatahl do kéru!
Šópl jsem ho na pekáč, zalil ho margarínem a pekl ve šporheltu 3 hodiny. Ze šporhelta jsem vytahl překližku. Nahulil jsem ho do kakáča z prádelky, nalil na to 5 litrů vasrůvky a mázl jsem do varu ho aji sebe. Když jsem totiž za hodinu do něho vtrukl vidličku, tak byla pali. To nebyl fógl, ale spíš krokóš. Richtig – po ňáké chvíle – asi o půl čtvrté morgen – nahodil červené přeliv, ale měl jsem fíling, že asi studem sám nad sebó. Tvrdé byl ale furt jak griml. Mázl jsem na to sodu, páč se hantýruje, že soda změkčí, a richtig – za 6 hodin se roztekl kakáč. Pak jsem ho okoštoval – šmakoval jak tépich. Mázl jsem ho na žehlicí fošnu a 5-ti kilovkó jsem ho chcel naklepat. Po 1.šupce fošna rupla, ale fógl zas nic. Měl jsem před auglama temno. Bóchal jsem ho tím větším kusancem fošny, ale nezměkl – místo teho se mu na flekách, kam jsem ho mázl udělaly mozole. Neměl žádný masisko, měl flakse a šlachy ufachčený v lasec. Kdybych měl v kéru švajc, tak bych toho fógla navalil na štýlko vod záclon a vopekl bych ho jak na rožňu. Morgen jsem vyrazil do haklu a nechal jsem ho furt vařit. Vomítka vopadla vlhkem, barva na futrách se hicem volópala, ale krocmen byl furt načisto v pohodě. Masisko mu nezměklo ani zvečera, lópal se jak piliny. Vo půlnoci jsem vytahl bíló glajchu. Rozpižlal jsem ho pilkó na železo a ve strojku rozemlel. Třikrát jsem musel pilasem brósit ostří. Krocmena mám furt. Nekazí se. ( Byl zkažené už zaživa ) Žvékal jsem ho 12 dní a mám z toho vymakaný kósací muskle. Beru si ho do kina a používám ho jako žviksnu. Nemá takový aróma, ale zato vydrží.
Takže kemo, bacha na krocny a krocmeny. Vydržijó všecko. No, a chvílu po tom jsem vyhópl z grupy kamošů zvířat.
Generál Torstec měl bordel v řepě. Valila na něho jedna levá hláška za druhó. Když začal s oblíháním, gómal, že s tó myší díró, jak Brnisku hókal, budó hotoví do tří dnů a do té staré kaltnové kuchyně – to pro něho byla Špéna, vtruknó népozďéc do tédňa. Ale měl to zgómlý na levačku. Švéďáli oblíhali Brnisko už čtvrté metr. Toho dňa měl Torstec kostru kántry a répalo mu v klóbech. Házel leháro před stanem v betálné sesli a pomalu se mu eklovalo, že to Brnisko musí tak dlóhó dobu oblíhat. Dal by tři tuny goldny, aby to už všecko bylo pali. Aby lapl dobré rozmar, hókl na hofírka, aby mu cvrkl trochu vajnoša. Hned jak lapl škopek s vajnošem a gómal ho vypařit, hókla ze Špény šlupka z kanónu. V raně přilítla kula a vymázla mu škopek z plótve. Navrchu hodil zelené a v hóznách hnědé přeliv a hókl, že to byla betálná trefa, ale ať mu radši dotlačijó menší škopek, aby ten borec na Špéně měl menší cíl. Vo tem žádná, že story o téhle haluzi se rozlítla všade, takže všici sokoli ze štatlu machrovali, že jejich borec na Špéně góme betálně mířit.
V ňáké bifli bylo aji jeho méno, ale ta bifla už je dávno pali, a tak ho už nikdo negóme.
V ňáké bifli bylo aji jeho méno, ale ta bifla už je dávno pali, a tak ho už nikdo negóme.
Když konópek klohní sám, tak ušetří rantále. Nedá se to srovnat s gáblem v putyce. Za krupicu uvalenó za chálku v knajpě se dá doma vegetit aji téden.
Tak třeba kópím kilo fazulí. Večer je namočím a morgen je toho půl vany. Že se rozpínajó – to je jejich charakteristická vlastnost. Mohly by bét národní gábl našich spolkovéch sósedů. Gábluju fazule dva dny, třetí je zmáknu na kyselo, čtvrté deň nemusím, zkysly už samy. Další tři dny se nemůžu na gábl ani špiznót. Mám v pajšlu žulové pomník. Takže mám za dvě pětky gábl na téden. Je to levňéší než ajntopf. Ale lámat holcnu pak, kemo, nemůžeš. Budeš mět figuru čokla, keré má za sebó tuberu, zápal plic a sóchotiny zároveň s redukční dietó. Jednó sem lapl módr na ňákó zavařenó zeleninu, ve kšeftě sem něco kópil a dotahl to do kéru. Byly tam jakýsi nápise z paprikášova. Gómal sem, že to bude špica. Majó přece betálný salámy. Hodil sem sicnu u bedny a načisto nenarychtované na ten průpal sem nabral plnó žicu. V raně sem měl zpocené cemr. Zabékal sem jak pardál, augle sem fofrem zamachloval, aby sem nepocákal cimru. Z huby mě vyběhl plamen – aspoň sem nemusel vopalovat fenstr letlampó. V pajšlu byl takové brajgl, jako gdybych tam měl ňáké vulkán. Už sem gómal, že zfajruju jak kapucíni v Schönbrunnu. Vyhópl sem a trtal po cimře od zdi ke zdi. 4x4 merty – žádné stadec. Ke všeckýmu mě hrnula z auglí pára a nic sem negómal. Samo, že sem hépl do kredenca. Na vanilku mě zchráml tříkilové budík, a tak sem hópal po cimře jak štajerák, plácal se plótvama do vanilek a jódloval sem jak na októbrfestu. Pajšl byl v kopru – načisto vyramované. Celé hin sem lapl desatero a lokl si – to sem si dal! Před tém sem dótnal, teď sem fajroval jak olympijské fajrák. Hrnul ze mě hic jak ze slévárny v Košicách, a tak se v cimře v raně oteplilo, fenstr se celé vorosil a z oleandru vyhóplo pópě. Pomali sem lapl luft a hodil se do rychtyku. Potom sem se k talířu blížil jak australské domorodec k lapenýmu chřestýšovi. Chálovat se to ale sténě nedalo, a tak sem to vodnesl ke kontyšu, ať si bezdomovci taky protáhnó kostru! Rozpródí jim to krev a zapomenó na revma.
Takže si dávéte majzla na to, co chálujete! Někdy vám to může dat fest zabrat!
Tak třeba kópím kilo fazulí. Večer je namočím a morgen je toho půl vany. Že se rozpínajó – to je jejich charakteristická vlastnost. Mohly by bét národní gábl našich spolkovéch sósedů. Gábluju fazule dva dny, třetí je zmáknu na kyselo, čtvrté deň nemusím, zkysly už samy. Další tři dny se nemůžu na gábl ani špiznót. Mám v pajšlu žulové pomník. Takže mám za dvě pětky gábl na téden. Je to levňéší než ajntopf. Ale lámat holcnu pak, kemo, nemůžeš. Budeš mět figuru čokla, keré má za sebó tuberu, zápal plic a sóchotiny zároveň s redukční dietó. Jednó sem lapl módr na ňákó zavařenó zeleninu, ve kšeftě sem něco kópil a dotahl to do kéru. Byly tam jakýsi nápise z paprikášova. Gómal sem, že to bude špica. Majó přece betálný salámy. Hodil sem sicnu u bedny a načisto nenarychtované na ten průpal sem nabral plnó žicu. V raně sem měl zpocené cemr. Zabékal sem jak pardál, augle sem fofrem zamachloval, aby sem nepocákal cimru. Z huby mě vyběhl plamen – aspoň sem nemusel vopalovat fenstr letlampó. V pajšlu byl takové brajgl, jako gdybych tam měl ňáké vulkán. Už sem gómal, že zfajruju jak kapucíni v Schönbrunnu. Vyhópl sem a trtal po cimře od zdi ke zdi. 4x4 merty – žádné stadec. Ke všeckýmu mě hrnula z auglí pára a nic sem negómal. Samo, že sem hépl do kredenca. Na vanilku mě zchráml tříkilové budík, a tak sem hópal po cimře jak štajerák, plácal se plótvama do vanilek a jódloval sem jak na októbrfestu. Pajšl byl v kopru – načisto vyramované. Celé hin sem lapl desatero a lokl si – to sem si dal! Před tém sem dótnal, teď sem fajroval jak olympijské fajrák. Hrnul ze mě hic jak ze slévárny v Košicách, a tak se v cimře v raně oteplilo, fenstr se celé vorosil a z oleandru vyhóplo pópě. Pomali sem lapl luft a hodil se do rychtyku. Potom sem se k talířu blížil jak australské domorodec k lapenýmu chřestýšovi. Chálovat se to ale sténě nedalo, a tak sem to vodnesl ke kontyšu, ať si bezdomovci taky protáhnó kostru! Rozpródí jim to krev a zapomenó na revma.
Takže si dávéte majzla na to, co chálujete! Někdy vám to může dat fest zabrat!
Prolítlo už hafo jařin vod dob, co se dával do pucu Oltecové rathaus. To jednó véšky z Rathausu hodili drát jednomu známýmu borcovi, keré bóchal se šutrama a keré chodil do bódy k jednemu névymakanějšímu a nénabytěšímu mistrovi z Práglu. Sice se mu do Česka moc klapat nechcelo, ale když fotr prolepil ňáké škopek, nebylo co řešit. Hodil na sebe mantl a solidní traťůvky a vodklapal. Ňáké jár krmil lepóchy rozumama toho šéfa z Práglu a když už byl skoro hotové, tak se vo něm domákli véšky ze Štatlu a že pré má naklapat do Brniska a helfnót jim s oltecovým Rathausem.
Chceli po něm, aby zmákl Rathaus, keré nikde negómó a z kerýho budó všici, hlavně Cajzli paf. Ten namakené borec se menoval Pilgram. S véškama dohókal love za hoknu, hafo goldny pro sebe, ňáký cihle, vostatní matroš a pytel lováčů pro kalósky, co budó helfčit a do dvó metrů na to vlítli. Pomale začali bóchat na Rathausu. Ale pomale taky začlo goldny ubévat jak vasru v Priglu a tak Pilgoš hodil háček na véšky, aby přisypali ňáký další lovátory, že už nemajó ani na chálku, válce a matroš. Jenže véšky se začli krótit a dělat pupínky. Nechceli pustit ani ká, pré až bude celé rathaus komplet v cajku. To Pilgoša solidně vytočilo, takovó podělávku nečekal. Gómal sice, že véšky só křivý jak francózák, ale toto bylo aji na takovýho tvrdýho džekyla dost. Nédřív se pruboval s něma ňák dohókat, ale když viděl, že só tvrdí jak diamantový grimle, hodil těžkó myslivnu, jak je podělat.
Dohókal se svéma poskokama, aby jednu věžičku ufachčili šórem, ale tak šórem, aby véškám z Rathausu z toho naskákaly na cemru pupeny. Celé Štatl se chodil na křivó věžku kókat, někdo se temu pecnil, někdo ne a některé jenom mávl haluzó, jako že se mu to ekluje. Taková ptákovina a jak to véšky naštvalo... Hodili drát Pilgošovi, aby fofrem naklapal na tepich. Pilgoš tam doklapal vysmáté a házel čučku po nabróšenéch ksichtech véšmenů. Ti mu tlačili do bedny, ať si z nich nedělá šorfky a věž hodí do pucu a ať lajnuje rovinu. Ale Pilgoš se začal lochčit a hókl:
“ Hoši, vy ste křiví jak ta věžička na Rathausu. Žádné z Vás tu věž nenahodí do roviny. Bude všem ve Štatlu ukazovat, jak ste leví. “ a vodklapal do gébišu.
Jen vypadl, tak všem spadla čelist, jaké to bude ve Štatlu průser. Chceli Pilgoša hledat, ale než se rozkévali, tak už byl dávno pali. Hókalo se, ža zahl do asi Vídňa , kde v kirchně svatýho Štěpky před všema Vídeňákama házel machra, jak je dobré.
A tak až do teďka kdo klape kolem oltecovýho Rathausu a hodí špíz na věžičku, góme jaké byl fakt Pilgoš machr. Takovó podělávku by už teď nikdo neufachčil. Ale eště hafo lidí ve Štatlu negóme, proč je tak šorem.
Chceli po něm, aby zmákl Rathaus, keré nikde negómó a z kerýho budó všici, hlavně Cajzli paf. Ten namakené borec se menoval Pilgram. S véškama dohókal love za hoknu, hafo goldny pro sebe, ňáký cihle, vostatní matroš a pytel lováčů pro kalósky, co budó helfčit a do dvó metrů na to vlítli. Pomale začali bóchat na Rathausu. Ale pomale taky začlo goldny ubévat jak vasru v Priglu a tak Pilgoš hodil háček na véšky, aby přisypali ňáký další lovátory, že už nemajó ani na chálku, válce a matroš. Jenže véšky se začli krótit a dělat pupínky. Nechceli pustit ani ká, pré až bude celé rathaus komplet v cajku. To Pilgoša solidně vytočilo, takovó podělávku nečekal. Gómal sice, že véšky só křivý jak francózák, ale toto bylo aji na takovýho tvrdýho džekyla dost. Nédřív se pruboval s něma ňák dohókat, ale když viděl, že só tvrdí jak diamantový grimle, hodil těžkó myslivnu, jak je podělat.
Dohókal se svéma poskokama, aby jednu věžičku ufachčili šórem, ale tak šórem, aby véškám z Rathausu z toho naskákaly na cemru pupeny. Celé Štatl se chodil na křivó věžku kókat, někdo se temu pecnil, někdo ne a některé jenom mávl haluzó, jako že se mu to ekluje. Taková ptákovina a jak to véšky naštvalo... Hodili drát Pilgošovi, aby fofrem naklapal na tepich. Pilgoš tam doklapal vysmáté a házel čučku po nabróšenéch ksichtech véšmenů. Ti mu tlačili do bedny, ať si z nich nedělá šorfky a věž hodí do pucu a ať lajnuje rovinu. Ale Pilgoš se začal lochčit a hókl:
“ Hoši, vy ste křiví jak ta věžička na Rathausu. Žádné z Vás tu věž nenahodí do roviny. Bude všem ve Štatlu ukazovat, jak ste leví. “ a vodklapal do gébišu.
Jen vypadl, tak všem spadla čelist, jaké to bude ve Štatlu průser. Chceli Pilgoša hledat, ale než se rozkévali, tak už byl dávno pali. Hókalo se, ža zahl do asi Vídňa , kde v kirchně svatýho Štěpky před všema Vídeňákama házel machra, jak je dobré.
A tak až do teďka kdo klape kolem oltecovýho Rathausu a hodí špíz na věžičku, góme jaké byl fakt Pilgoš machr. Takovó podělávku by už teď nikdo neufachčil. Ale eště hafo lidí ve Štatlu negóme, proč je tak šorem.
Jaro je hen. Borci už lícó v bermudách, kocny se zoncnijó a lapajo první oskarový blesky ,kolaři vopucovali vercajk a čoklaři vyrazili vyvětrat svoje čtyřnohý kámoše. Většina bajkerů je na ně alergická jak na pyl. Hantýruje se, že čokl kterej řve nerafá. Kámoš měl divnej pocit když ho jednó složila doga bez náhubku a majitel hantýroval, von vám neublíží, von si chce jenom hrát. Proto většina bajkerů čokly moc neprožívá.
Mě nevyjímaje. Chtěl bych hantýrovat, že nésu ňáké profík, co na bajku denně usmaží šest pětek kilců, ale s podělávkama co vobjedó akorát tak fešnou koc a na bajku hrnó tak leda do knajpy se zrovna moc do holpecu nehážu. Minulé jár sem ufachčil nekompromisní kauf. Celkem sem za svoju mašinu vysolil asi padesát litránků. Tak hodil starovačku můj lajf bajkera. Ze staru sem drtil asfaltový bregly kol štatlu a gómal co dokážu skósnót. Sem tam nějaká skoba ale to se prd stalo. Správné bajkař se voklepe a hrne dál. Jenže s chálkó roste módr.
Pak začla bét kaltna, imrvére cedilo svinčik na cestách. Tak sem si řek, že abych nevyhodil fyzičku z fenstru aus, musím hópat kilce i v kaltně a ve vasrůvce. Na jaře pak každýmu mastňákovi hodím mávačku zádiskama. Kilce naskakovaly a vodvaz byl větší a větší. Poslední metry už sem bergly sjížděl nekompromisním stylem buď to zmáknu a su king nebo to nezmáknu, hodím čápa a su mošna.
Jak se čas přebliknul na zoncnovej, startovalo se pravideně každý pondělí provětrat lejtka mezi smrky a pak do knajpy. První dvě štreky byly celkem brutus. Všude vasrůvka, bahnisko a bajky se spíš tlačily. Ale teď poslední metr si oskar mákl. Zoncnil už morgen vo sedmi a za bregl zalez až vo osmi večer. A tenkrát to bylo.
Štreka probíhala vcelku O.K. Vyfasoval sem nějaký mladší konópky, kteří s náma eště nehrnuli. Jeli jak slimáci, ale protože nekóřili kudyma se šine, nezbylo mně nic, než se plazit za nima. Tak sem jim hodil fóra a pak to rozmakal. Jednu točku sem bral tak nějak divně. Smrčisko se blížilo sakra rychle. Nakonec sem to ustál, ale mělo to bejt echo. Do knajpy jsme doštatlili vo půl vosmý. V krku sahara, škopek zasyčel, pak nějakej čoklbuřt, další škopek a protože borci lepili zápisný tak sem to zazdil dvóma betonama.
Celkem v pohodě sem nakopl paprču přez bajk a hrnul s partijó k Brnisku. Hodin jak na kostele a dom pár kilců. Tak se hantýrovalo co prej je New. Jak tak hrnu dolu z berglu najednou stál přede mnou čokl. Hamoval sem co to šlo, ale bylo to stejně na prd. Nejdřív kvikly brzdy, pak čokl a ve finále já. Hodil sem skobu na asfalt. Ruka, noha a cemr pali, v bundířu lochna jak vrata vod paluše a v hóznách jak bys met. Ještě, že sem měl kokos na budce. Jinak by byla pali taky. Krviska jak při zabíjačce a aby to nebylo málo ten čokl mě ještě rafnul. Naštěstí měl voko z kašparovy krávy a trefil se do fusky. Dom sem doklapal ve stavu Kódlova mostu po nájezdu Švéďálů.
Proto hantýruju, pokud jedeš na kole, dávej si majzla na lejtkaře a kokos voz na budce imrvére nikdá nemůžeš gómat, kdy se ti šikne.
Mě nevyjímaje. Chtěl bych hantýrovat, že nésu ňáké profík, co na bajku denně usmaží šest pětek kilců, ale s podělávkama co vobjedó akorát tak fešnou koc a na bajku hrnó tak leda do knajpy se zrovna moc do holpecu nehážu. Minulé jár sem ufachčil nekompromisní kauf. Celkem sem za svoju mašinu vysolil asi padesát litránků. Tak hodil starovačku můj lajf bajkera. Ze staru sem drtil asfaltový bregly kol štatlu a gómal co dokážu skósnót. Sem tam nějaká skoba ale to se prd stalo. Správné bajkař se voklepe a hrne dál. Jenže s chálkó roste módr.
Pak začla bét kaltna, imrvére cedilo svinčik na cestách. Tak sem si řek, že abych nevyhodil fyzičku z fenstru aus, musím hópat kilce i v kaltně a ve vasrůvce. Na jaře pak každýmu mastňákovi hodím mávačku zádiskama. Kilce naskakovaly a vodvaz byl větší a větší. Poslední metry už sem bergly sjížděl nekompromisním stylem buď to zmáknu a su king nebo to nezmáknu, hodím čápa a su mošna.
Jak se čas přebliknul na zoncnovej, startovalo se pravideně každý pondělí provětrat lejtka mezi smrky a pak do knajpy. První dvě štreky byly celkem brutus. Všude vasrůvka, bahnisko a bajky se spíš tlačily. Ale teď poslední metr si oskar mákl. Zoncnil už morgen vo sedmi a za bregl zalez až vo osmi večer. A tenkrát to bylo.
Štreka probíhala vcelku O.K. Vyfasoval sem nějaký mladší konópky, kteří s náma eště nehrnuli. Jeli jak slimáci, ale protože nekóřili kudyma se šine, nezbylo mně nic, než se plazit za nima. Tak sem jim hodil fóra a pak to rozmakal. Jednu točku sem bral tak nějak divně. Smrčisko se blížilo sakra rychle. Nakonec sem to ustál, ale mělo to bejt echo. Do knajpy jsme doštatlili vo půl vosmý. V krku sahara, škopek zasyčel, pak nějakej čoklbuřt, další škopek a protože borci lepili zápisný tak sem to zazdil dvóma betonama.
Celkem v pohodě sem nakopl paprču přez bajk a hrnul s partijó k Brnisku. Hodin jak na kostele a dom pár kilců. Tak se hantýrovalo co prej je New. Jak tak hrnu dolu z berglu najednou stál přede mnou čokl. Hamoval sem co to šlo, ale bylo to stejně na prd. Nejdřív kvikly brzdy, pak čokl a ve finále já. Hodil sem skobu na asfalt. Ruka, noha a cemr pali, v bundířu lochna jak vrata vod paluše a v hóznách jak bys met. Ještě, že sem měl kokos na budce. Jinak by byla pali taky. Krviska jak při zabíjačce a aby to nebylo málo ten čokl mě ještě rafnul. Naštěstí měl voko z kašparovy krávy a trefil se do fusky. Dom sem doklapal ve stavu Kódlova mostu po nájezdu Švéďálů.
Proto hantýruju, pokud jedeš na kole, dávej si majzla na lejtkaře a kokos voz na budce imrvére nikdá nemůžeš gómat, kdy se ti šikne.
Fotr hákoval v lese kde poklízel haluze. Byl to old řízek. Né, že by neglgal, ale bordel v řepě z toho neměl a brajgl dělal jenom vo posvícení, kdy občas rozhodil konópkům sandál za blbý žgryndy. Ale žádné duté mlatař to nebyl. Jeho starou vzal velké kiloš na poslední fet už před pár metrama a von musel krinit dva pubescentní kindoše. Jednó už mu tak harašilo v lebeni, z toho jak ti dva šropáli celé den dělali bugr, že na ně vygómal těžkó podělávku. A že byla zrovna teplá sezóna, pecen zoncnil, nahučel jim do budek, aby s ním klapali do hokny a že si můžou skočit do hvozdu na gample ajinó lesní chálku, zatímco von bude bóchat na fořta. Sotva svišti zmizeli v hóští, vzal kramle a šel si zchladit glóbus pár kóskama z Oltecu. Ale zmazal se-jak nudla a kdyby mu pivonoš nedal červenó, byl by z té glgačky navěky tuhé. Když se ráno probral vylágrované jak stará kukajda, zgóml že je singlovka, bez šropálů. Chvílu špekuloval esi je nepude špizovat, ale jak si stópl, glocna se mu zamotala a látl sebou zpátky do betle a dlabanec na to. Sténě měli doholpeca jenom suchý z ryny a kindoši zas nésou takový podělávky, aby něco nevysomrovali sami.
Když šropi doklapali zpátky na flek, kde měli s fotrem scuka, zgómli že je pali a že só asi v gébišu. Módr-jak sviňa a kolem už padala noc. Malé Žanek byl gómák a tak mu blesklo, že se může podívat z véšky, kudy štreka do štatlu. A že byl fest nabyté, hókl švici:
"Mařko, vylez na to dubisko a vrzni voko kolem, esi nezmerčíš ňáký rožnutý palermo. Já už mám ve'i_ohryzku tak suché šlic, že by bodl aji zdechlé voskáč. Třeba vysomrujem vajgl a ňák to doklapem do domášova". A už gómal, jak ju střelí za lampu červa. Ale pak mu doklapalo, že je to pas, bábovka je v Kramolíně a do toho by šel jenom ten nejvyglganější london. Mařka byla špicová kobra, žádná ledovka. Kysličníkový žíně do půlky cemru, habrůvky jak z magazínu a dvorce betálně nadupaný. Ale jinak to byl jenom paradní futrál, vevnitř pustevna. Vyšplhala na haluz a zmerčila v dálce záblesk.
"Ty Žany", hóká důle, "je to v cajku, támhle už to vaří, tak klapem". Když však slezla na hródu, vypařilo sejí z lebeně, kde ten fajront viděla a tak klapali jen tak na blind. Doklapali ale na palók, kde stál takové divné koplín. Kolem deka jak sviňa a přitom to vypadalo jako z perníku.
"Jenom cólová trubka postaví hangár z takovýho matroša v lese plným havěti a hmyzošů. Ale co, tak to aspoň testnem. Módrje módr" hóká Žanek a lópl testovačku. V tom se rozrazily futra. Takovó šochtlu ještě kidnoši nezmerčili. Angoráky jak po tédení spářce, kelcny vylágrovaný, ovary jak vyždímaný fusekle, prostě humusárna. Gapa brélí do temnoty a
hned spustí:
"Které čabrák mně čóruje fasádu. Já ti tak rozhodím sandál, že tě vlastní mutr nepozná". Žany div nehodil šavlu. Baba zmerčí pakátla a hned mu vaří do štrycle:
"Nech ten perník, rybízku, vevniti- mám old chálku a taky ňákou glgačku, jen pojd' dál" a už se těší jak po pár stoletích vyvětrá slimáka.
"Děkanec za zvadlo, ale nésu tu sólovka" vece Žanek. Ježimutra zmerčí v hóští labzu aje trochu nesvá. Už se těšila na taškent. Tož, ale masíčko je to fajnový, to zas bude betálné sjížd'ák.
"Jen pote dál, něco zgřufnem, takovó glgačku ještě vaše augle nezčóhly, zabékáme při kajtře a pak se zhulíme ze žitné slámy", vaří baba jedy. "A jak se vlastně zoveš?".
"Já su Žanek a toto je má švica Mařka". Baba ju vobjíždí angorákama a už merčí kozičky na roštu.
"Ste ňácí bezbarví, klendra s vama casní, pojd', Mařko, sedni na tu lopatu, trochu tě ohřeju, pak zalezeš na strožok ajá ti svařím červa".
Žanek kóří habad'ůru a už kómá jak to zmóglovat.
"Maruš, je to levingston, babě udělám lečo v budce a berem kramle".
"Ty, oldmutr, takovó lopatu jsem eště nezmerčil, jak se s tím fachčí ?"
Ježimutra byla nakóřená ze sena a tak neprogómla Žankovu flignu. Hodila sicnu na lopatu a Žanek nemeškal. Fukl ju do pecmena, no takové štyngec ještě nezažili. Vymlaskl babě se stolu šavlobudič, lópl ještě druhó flašu na cestu a pila pali. Brali kramle cestó necestó, až se ucaplovaní zastavili před palušou, kde pařil na žal jejich fotr. Když se trochu zretýroval a začal vidět, kópil každýmu vyrovnáváka a jestli jim nedošly rantále, udatně tam glgajó dodnes.
Když šropi doklapali zpátky na flek, kde měli s fotrem scuka, zgómli že je pali a že só asi v gébišu. Módr-jak sviňa a kolem už padala noc. Malé Žanek byl gómák a tak mu blesklo, že se může podívat z véšky, kudy štreka do štatlu. A že byl fest nabyté, hókl švici:
"Mařko, vylez na to dubisko a vrzni voko kolem, esi nezmerčíš ňáký rožnutý palermo. Já už mám ve'i_ohryzku tak suché šlic, že by bodl aji zdechlé voskáč. Třeba vysomrujem vajgl a ňák to doklapem do domášova". A už gómal, jak ju střelí za lampu červa. Ale pak mu doklapalo, že je to pas, bábovka je v Kramolíně a do toho by šel jenom ten nejvyglganější london. Mařka byla špicová kobra, žádná ledovka. Kysličníkový žíně do půlky cemru, habrůvky jak z magazínu a dvorce betálně nadupaný. Ale jinak to byl jenom paradní futrál, vevnitř pustevna. Vyšplhala na haluz a zmerčila v dálce záblesk.
"Ty Žany", hóká důle, "je to v cajku, támhle už to vaří, tak klapem". Když však slezla na hródu, vypařilo sejí z lebeně, kde ten fajront viděla a tak klapali jen tak na blind. Doklapali ale na palók, kde stál takové divné koplín. Kolem deka jak sviňa a přitom to vypadalo jako z perníku.
"Jenom cólová trubka postaví hangár z takovýho matroša v lese plným havěti a hmyzošů. Ale co, tak to aspoň testnem. Módrje módr" hóká Žanek a lópl testovačku. V tom se rozrazily futra. Takovó šochtlu ještě kidnoši nezmerčili. Angoráky jak po tédení spářce, kelcny vylágrovaný, ovary jak vyždímaný fusekle, prostě humusárna. Gapa brélí do temnoty a
hned spustí:
"Které čabrák mně čóruje fasádu. Já ti tak rozhodím sandál, že tě vlastní mutr nepozná". Žany div nehodil šavlu. Baba zmerčí pakátla a hned mu vaří do štrycle:
"Nech ten perník, rybízku, vevniti- mám old chálku a taky ňákou glgačku, jen pojd' dál" a už se těší jak po pár stoletích vyvětrá slimáka.
"Děkanec za zvadlo, ale nésu tu sólovka" vece Žanek. Ježimutra zmerčí v hóští labzu aje trochu nesvá. Už se těšila na taškent. Tož, ale masíčko je to fajnový, to zas bude betálné sjížd'ák.
"Jen pote dál, něco zgřufnem, takovó glgačku ještě vaše augle nezčóhly, zabékáme při kajtře a pak se zhulíme ze žitné slámy", vaří baba jedy. "A jak se vlastně zoveš?".
"Já su Žanek a toto je má švica Mařka". Baba ju vobjíždí angorákama a už merčí kozičky na roštu.
"Ste ňácí bezbarví, klendra s vama casní, pojd', Mařko, sedni na tu lopatu, trochu tě ohřeju, pak zalezeš na strožok ajá ti svařím červa".
Žanek kóří habad'ůru a už kómá jak to zmóglovat.
"Maruš, je to levingston, babě udělám lečo v budce a berem kramle".
"Ty, oldmutr, takovó lopatu jsem eště nezmerčil, jak se s tím fachčí ?"
Ježimutra byla nakóřená ze sena a tak neprogómla Žankovu flignu. Hodila sicnu na lopatu a Žanek nemeškal. Fukl ju do pecmena, no takové štyngec ještě nezažili. Vymlaskl babě se stolu šavlobudič, lópl ještě druhó flašu na cestu a pila pali. Brali kramle cestó necestó, až se ucaplovaní zastavili před palušou, kde pařil na žal jejich fotr. Když se trochu zretýroval a začal vidět, kópil každýmu vyrovnáváka a jestli jim nedošly rantále, udatně tam glgajó dodnes.