Vtipy

Dva vodáci pozorují třetího, který se překlopil a nad hladinou má jen ruku, sem tam nohu, ale ne a ne se vynořit. Tu ten první povídá druhému:
"Měl jsi pravdu, že do záchrané vesty se dává polystyren a ne molitan."

"Paní, to dítě, co leží na ledě, je Vaše?"
"Jo, a co má být?"
"Tak ho proboha zvedněte, vždyť nastydne."
"Jen se nebojte, leží tady už dva dny a ještě ani nezakašlalo!"

Dohadují se tři spolužáci, kdo z nich má nejhnusnější babičku. První povídá:
"Ta naše je tak hnusná, že když přijde návštěva, tak ji musíme zavřít do sklepa, aby se nelekli."
Druhý povídá:
"To nic není. Ta naše je tak hnusná, že jsme jí museli dát na hlavu pytel, aby ji vůbec pokřtili."
A třetí povídá:
"To vůbec nic není. Ta naše je tak hnusná, že když jsme ji pohřbívali, tak jsme museli vykopat 2 hroby."
Ostatní jen nechápavě kroutí hlavami a ten třetí dodá:
"... aby měli červi kam chodit blejt!"

Jde chlap po lese a najednou uvidí roztřílenýho chlapa na cucky, jde dál a vidí utopenou ženu ve studni, popojde další kousek a vidí malé dítě úplně roztrhané . Po několika dalších metrech vidí sedět malou holčičku na pařezu, která pláče a zeptá se jí:
"Copak se ti stalo, holčičko?"
Holčička mu s brekem odpoví:
"Tatínka mi zastřelili myslivci, maminka se utopila, když se chtěla napít, no a malého bratra mi roztrhala divá zvěř."
Chlap k ní přistoupí, rozepne si poklopec a povídá:
"Ty máš ale dneska smůlu."

Jde chlap po ulici a vidí něco na zemi. Namočí si v tom prst, olízne ho a říká si sám pro sebe:
"Fuj, hovno, ještě že jsem do něho nešlápl!"

Jde takhle maminka se svým synem po ulici. Nejednou jí rupne v bedně či co, vezme ho za nohy a začne s ním mlátit hlavou o zem. Vidí to kolemjdoucí paní a povídá:
"Dávejte proboha pozor, vždyť mu spadne čepička."
"Ale nespadne, má ji přibitou hřebíkem!"

Jede klasická pražská rodinka na výlet. Najednou začnou děti strašně křičet:
"Tatííí, ježek, ježek!"
A tatínek šup a přejede ho. Děti mají strašnou radost a dají na chvíli pokoj. Zachvíli zase křičí:
"Tatíí, slepice, slepice!"
A hodný tatínek jí taky přejede. Děti mají zase strašnou radost. Takhle se to opakuje ještě několikrát. Pak matka vykoukne z okna, když jí sloup urazí hlavu. Všechny děti se smějí, jenom jedno pláče.
"Proč brečíš?", ptá se táta.
"Když já to neviděl."