Vtipy

Tak už se to semlelo, že se na silnici srazila auta, která řídili farář a rabín, ale naštěstí to odnesly jen plechy. Vystoupili ven, oba ještě rozklepaní z té hrůzy. Rabín se vzpamatoval rychleji a povídá faráři: „ještě, že to tak dopadlo, měli bychom poděkovat tomu nahoře, že naše životy uchránil.“. Vytáhne placatici, nalije do víčka s tím, že by měli bohu připít jako vděk. Farář si teda cvakne, oklepe se a kouká, že rabín láhev schovává. „Vy se nenapijete?“ A rabi na to: „Kdepak otče, já až po dechové zkoušce!“

Na Wall Street jedou Kohn v limuzíně s řidičem, najednou koukaj - Roubíček ve svém ošuntělém kabátě. Zastavěj teda a pozvou ho do auta. Roubíček se posaděj a povídaj: Poslouchaj, Kohn, jak voni to dělaj? Jak voni vůbec můžou podnikat? Já jich pamatuju, z matematiky prolízali s odřenejma ušima... A Kohn na to: To maj jednoduchý, Roubíček, já za 10 dolarů koupím a za 300 prodám, a mě těch 15 procent stačí...

Poslechněte Steigermark, já jsem slyšel, že Vaše paní je pohádkově bohatá a že měla neskutečné věno, ale jakste si ji mohl vzít? Je hrbatá, zrzavá a šilhá... nemusíte šeptat, jen mluvte nahlas, ona je ješte k tomu hluchá.

Na Sinajském poloostrově se za Šestidenní války po velké bitvě ztratili dva izraelští vojáci. Když už třetí den marně hledali svojí jednotku a unavení a žízniví si sedli do písku pouště, která je obklopovala, pronesl jeden z nich filosoficky: Mít tak teď kanystr vody... Jó, to by byl kšeft s uznáním řekl druhý.

"Co by tomu řekli, pane Steigermark, dnes je den smíření, kdybychom si odpustili, co jsme si udělali, a žili nadále v přátelství? Heleďte, já jim přeju od srdce co i oni mi přejou..." "No prosím, Kohn, už zase začínaj..."

Starý Kohn vzal synka do ZOO. Malý je z toho úplně u vytržení, všechno obdivuje a najednou se neudrží a vykřikne: "Ježíšmarjá, támhle mrdaj opice!" Kohn mu cvakne pohlavek a říká: "Pamatuj si, Moric, že slušně vychovaný židovský chlapec neříká Ježíšmarjá."

Stein se vrací z pohřbu své ženy. Jeden smuteční host na něj: Jak se cítíte, pane Stein? A víte, že mi ta malá procházka udělala docela dobře?

Potká Kohn Roubíčka a říká mu: "Je pravda, že máš 52 000 000?"
A Roubíček mu odpoví: "Je to pravda!"
Kohn se ho zeptá: "A jak si k nim přišel?"
Roubíček říká: "Přiletěl jsem do Ameriky a v kapse jsem měl 20 centů. Za těch 20 centů jsem si koupil jablko, to jablko jsem tak strašně vyleštil, že jsem ho prodal za dolar. Za ten dolar jsem nakoupil další jablka, pak mi umřel strejda a zdědil jsem 52 000 000."