Studentské práce

Byl pozdní večer. Nezvykle teplý na tuto roční dobu. Slunce zapadalo v barevných tónech do černých mraků rámujících obzor. Větrná oblaka měla žlutou a nazelenalou barvu místy přecházející do modré. Šeřilo se. Po cestě uprostřed horské krajiny kráčel poutník. Dlouho již nepršelo.…

Jen jednou za sto let tu otevírá země svá tajná podzemí, kde ze skal vystupují skřítci, kteří tam skrývají svá bohatství, získané jejich trpělivou praví v tvrdých skalách. Jen jednou za sto let, v noci, kdy posledního dubna končí čarodějnice své reje…

Milovala jsem ho tou největší a nejčistší láskou, ale on o mne nestál. Byla jsem zoufalá a stále jsem si říkala, že bych dala cokoliv na světě, kdybych jeho lásku získala. A tak se jednou stalo, že když jsem tak snila o…

Ledový vítr zkoumá skuliny ostrých výčnělku skal, zalézá do všech koutů, pátrá a hledá, kdy by dál ničil a sténal v koutech, s burácením hledá živou duši, co se ještě skrytá někde krčí a čeká, až na chvíli vítr utichne. Tato zem…

Když byste, kamarádi moji, hledali na mapě vezdejšího světa podobnou zemi té, o níž vám chci vypravovat, sotva byste měli štěstí. Ani rozžatá lampa za bílého dne by vám nebyla moc platná.Ta země už odedávna byla hýčkána, místní obyvatelé byli bohatí a…

Byla už hluboká noc, když se Carolan dopotácel k okraji Artikové strže. Cítil se vyčerpán, téměř na konci svých sil, ale žád naděje, obrovské zvědavosti a touhy konečně spatřit ono nepopsatelné, jež znal jen ze svých snů, mu dodávaly nesmírné množství nové…

Jay pomalu sestupoval po strmé stezce, opatrně našlapoval, aby si nezvrtl kotník a po celou dobu přemýšlel, jak se z blahobytu a zavedeného života ocitl tady, v málo dostupných horách, u kmene, o němž v životě neslyšel, u kmene, kterému měl pomoci…

Příběh, jež krev v žilách rozehřeje, touhu žit rozdmychá a podceněnou sílu a potřebu něhy připomene. Déšť již utišil svůj pláč a krůpěje nářku proměnil v měkkou náruč sněhových polštářku, jež pomohl mu utkat vítr. Déšť pochopil, že k Tvým nohám neskládám…

Šatrach stál rozkročen, za zády měl stěnu skalního chrámu a těšil se, až to skončí. Ze srdce nenáviděl scénu, která se opakovala pravidelně jednou za třicet let. Tedy přesně jednou za deset tisíc a sedm set třicet dva dnů. Tehdy se vyšplhal…

Konečně stál před vchodem. Kenneth ani chvíli nepochyboval, že je to tady. Ten vchod musel být zde. Mnohokrát se mu o tom zdálo, jak se ve snu pohybuje směrem dovnitř. A přestože okolí nepřívětivě vyhlíželo, všudypřítomné zlověstné ticho, ostré vrcholky hor, rozbouřený…