Mix
Osuš si slzy a zvedni hlavu. Král s královnou už přicházejí na popravu.
Kat zvedá sekyru – „O Bože milosrdný, – díky – tisíceré díky, že už tu skončit smím. Ze života strastného ty vysvobodil jsi mne. Jsem šťasten.“
kat ťal a hlava kutálí se od špalku. Však úsměv šťastný ještě pohrává si s koutky jejích úst.
Po bílých stěnách šátrají bezprsté ruce.
Místnost se plní zápachem krve.
Do bílých stěn kopou chromé nohy.
Těsně přede dveřmi zhroutí se postava zmučená.
Zas jedna z těch, co nenašly východ.
Je mrazivé, nekonečné ráno.
Hrozná doba. Krátká noc k odpočinku nestačila a už asi ani nikdy nepřijde.
Přede mnou vize budoucích dějů – ticho….tma……….mráz………..bezbřehá samota ………..vysilující únava……
Mrazivá věčnost.
Tíživá přítomnost.
Do ticha nekonečnosti jako rány bičem šlehají ručičky budíku – tik ………..tak ……….tik …………….tak……………tik…………..tak …………….. A v černých, propastných hlubinách prázdnoty se do nekonečna ozývá mé bezhlasé volání o pomoc………………………
Po bledé tváři koulí se slza bolesti.
Bezbranná ústa šeptají slova zoufalá :
„Jak dlouho ještě?“, Několik krátkých povídek – článečků jsme dali dohromady, protože jako samostatný článek by nevyplnily ani úvod 🙂 a přitom by bylo škoda je nepřidat.