Pařez
Tak tu stojím a stovky let a pomalu se rozpadám. Nezbývá mi než pozorovat, jak mnou prolézají červi a požírají mě zevnitř, jak mě bičuje vítr a déšť a ničí mě zvenku, jak do mě malí kluci kopou a za mě odlétají kousíčky něčeho, co bylo dřív dřevem.
Možná za dalších sto let zaprší a já se konečně celý rozpadnu. Jsem starý, ztrouchnivělý pařez. Kdysi jsem býval krásný, ztepilý strom. Rostl jsem na kraji lesa u studánky. Lidé si pode mě sedali, opírali se o mě a odpočívali v mém stínu. Někteří mě dokonce objímali. Jednou ale přišli dva z těchto lidí. Byli silní a já se nemohl bránit. A tak mi uřezali kmen.