Klavírista
Mladý klavírista úspěšně ukončil konzervatoř. Již v této době vystupoval se svým uměním na mnoha pódiích divadel světa. Muži mu záviděli, ženy ho obdivovaly. Seznámil se s krásnou ženou, která ho doprovázela na jeho turné. Žili spokojený život. V létě tohoto roku dostal mladý hudebník nabídku na koncertování ve světově vyhlášeném divadle ve velkém městě. Tehdy jeho sláva přesáhla hranice Evropy. Po koncertě ho navštívil jeho dávný přítel ze studií, kterého nemohl však nejprve ani poznat. Přítel zestárnul, zešednul, jaksi se vytrácel. Bylo v něm něco horečného, netrpělivého. Nechtěl slyšet nic o rodině, ale hned milému příteli začal vnucovat myšlenku, že objevil v jednom zapadlém obchůdku něco, co ho bude určitě velmi zajímat. Domluvili se hned na další den k večeru, že se do obchůdku zajdou spolu podívat. V obchodě s opotřebovanými hudebními nástroji bylo ticho a přítmí. Uvítal je stařec s vychladlým pohledem a bez zájmu se zeptal co potřebují. Přítel hned spustil, že viděl v zadním místnosti překrásné piano. Stařec však hned odpověděl, že není na prodej. Přítel začal s přesvědčováním „Tento mladý muž je slavný hudební virtuóz, k dalším úspěchům už potřebuje jen tento nástroj.“ Stařec se však nenechal umluvit. Přítel škemral dál: „Nechte ho alespoň zkusit zahrát.“ Stařec řekl: „Piáno jsem ladil sám. Jeho tóny jsou tak krásné, že kdo ho vyzkouší nechce již na jiný nástroj hrát.“ To vzbudilo v hudebníkovi ještě větší zvědavost a začal škemrat i on. Stařec po chvíli roztál a dovolil mladému muži usednout ke starému nástroji.
\Mladík ihned zjistil, že je hudebním nástrojem mohutně přitahován. Když začal hrát ucítil okamžitě v těle ohromnou sílu, cítil ohromný přetlak energie. Hrál a hrál. Chvílemi se mu zdálo, že piano hraje samo. Z hraní ho vytrhlo až lomcování ramenem. \“Prober se, hraješ již hodinu a nikdo tě nemůže zastavit\“ říkal mu přítel. Připadalo mu to jen jako okamžik. V tuto chvíli věděl, že musí vzácný nástroj mít, že toto piano je jedinečné. Od té doby navštěvoval obchůdek tak často, až stařec povolil a prodal. Od tohoto dne se mladý umělec změnil. Jeho život se stal jediným kolem plným hraní. Každá skladby ho naplňovala novou energií, ale když dohrál, cítil podivnou únavu, která do podzimu přešla do naprostého obluzení, ale on hrál a hrál.
V této době už si i jeho manželka všimla jeho podivného vytržení a neustále mu kladla otázky co s ním je. Chtěla chodit na společné procházky, jezdit na dovolenou, ale její manžel hrál a hrál a byl stále slavnější. Teď už ho znal celý svět.
Na jaře dalšího roku se žena odstěhovala. Mladík již nebyl mladík a zůstal sám. Celé dny seděl u piana a hrál. Neznal přátele, z pódia neviděl lidi, ale jen dav. Rychle stárnul a hrál.
Opět vystupoval ve velkém slavném divadle, ale cítil po vystoupení ještě větší únavu než obvykle. Odmítl rodiče, který ho chtěl odvézt domů autem. Vydal se na cestu pěšky. Bloumal městem. Byl stále unavenější a mátožnější. Nepřítomně zíral na auto, které se na něho vyřítilo. Spal. Zdálo se mu že hraje.‘, ‚Každý den chodím kolem starého opuštěného domu. Dům chátrá, nikdo si nevšímá zpustlé zahrady kolem. Všechno působí tak smutně a opuštěně až se zdá, že se i okolní domy od tohoto místa odtahují.
V tomto domě žila rodina slavného klavírního mistra. Nikdo si už pořádně nepamatuje jak se jmenoval, ale jeho okolí nikdy nezapomene na krásné melodie, které zněly z oken jeho domu. Možná, že některý ze sousedů navštívil i jeho koncert. To už je však velmi dávno.
V okolí domu kolovaly různé pověsti o událostech, které způsobily úpadek a rozklad jeho rodiny, která zde žila.
Tento příběh mi vyprávěla někdejší přítelkyně ženy, která zde žila.