Manželství je smrt
Je to jako když násilím polapíš lásku. Krásnou pannu v plném rozkvětu…rozvíjející se růžové poupě….a zaživa ji pohřbíš v tmavém hrobě.
Ještě pár týdnú můžeš slyšet její šílené volání o pomoc, ale jsi natolik otupělý, že s tím nic neděláš. Necháš ji zemřít hroznou smrtí. A ty? Jsi možná ještě míň živý… Sám a prázdný..
Manipulovatelný a manipulující….
tvárný a konformní…..
stádní a tupý……
Když sis ji bral, říkal sis, že toužíš po sjednocení, odevzdání, splynutí duší….
Jediné, o co jsi možná skutečně usiloval, bylo pohodlí.
Zvyk…..
Manželství je smrt.
je to jako když sám sebe zaživa pohřbíš.