Můj cíl II.
Než jsem dospěla ke svému nynějšímu cíli, uběhla dlouhá doba a ušla jsem dlouhou cestu hledání.
V 21 letech jsem se vdala a veškerý můj čas zabrala péče o děti a domácnost, později se k tomu ještě přidalo zaměstnání. Manžel se mi stále vzdaloval, čím dál víc jsem měla pocit, že žije vedle nás a ne s námi.
Když jsem s ním chtěla na to téma hovořit, vybuchoval hněvem a odcházel z domu nebo se mnou přestal mluvit. Jeho odpovědi na mé dotazy byly jednoslabičné. Časem jsem to vzdala a nechala ho, aby si dělal, co se mu líbí. Snažil se velice pouze o jedno – vydělávat peníze. Ze strany své matky v tom měl velkou podporu.
Kolem 40 roku jsem začala intenzívněji hledat, proč vlastně žijeme: hledala jsem nějaký smysl života. Začala jsem přes výživu, cvičení jógy Silvovu metodu, Reiki, nechala jsem si udělat horoskop, to již manžel nežil. Náhodou jsem se dostala na kurz esoterního tarotu. Začátky byly velice těžké, ale stále více cítím, že je to to správné. Můj nynější cíl je jít směrem, který mi otvírá a dojít pokud možno co nejdál. Vždycky jsem měla ráda knihy, ráda jsem četla a nyní se mi nabízí možnost si splnit slouho potlačované přání. Číst, povídat si o přečteném, scházet se s lidmi, které přitahují stejné záměry – snaha o poznání. Uklidnila jsem se poznáním, že jsou ještě jiné světy, ne jen ten materiální, který si můžu osahat svými smysly. Stále více poznávám, že náhody neexistují a vše do sebe zapadá jako kolečka v hodinkách.