Slavnost indiánského léta
Konečně jsem prošla všemi peripetiemi celnice a špinavé, sluncem rozpálené, zaprášené Limy.
Slavnosti Pachamamy. Je to ještě hodný kus cesty za Limou. Najala jsem si auto od nějakého latinos. No, auto! Auto je příliš honosný název pro tuhle herku. Ale snad mě doveze tam, kam potřebuju. Na slavnost Pachamamy.
Cestou zastavuji u hloučku domorodých indiánů, kteří se snaží vysvětlovat mi cestu španělsky. Ještě že mají ruce a nohy! Cesta se změnila ze široké silnice na úzkou polňačku. Jsou to vlastně dva vyjeté rigoly. Tak a tady jsem skončila. Dál už cesta nevede. Dál už musím po úzké pěšince s batohem na zádech. Alespoň je tu chládek. Jen doufám, že v téhle lesní džungli neztratím cestu.br<>
Když se cesta opět rozšířila na široké prostranství, přivítaly mě slaměné chatrče, vůně ohňů a tlupa ušmudlaných dětí. Každé z nich si chce sáhnout na bílou seňoritu. Evidentně jsem pro ně vítanou atrakcí dne. Nějaká žena mi ukazuje kudy se dostanu k náčelníkovi. Náčelník je drobný muž. Překvapilo mě, že mě uvítal úplně nahý. Vůbec ho to neznervózňovalo (na rozdíl ode mne). Prohlédnul si mě svýma šibalskýma očima a při tom jak si mě prohlížel mluvil k přítomným mužům. Něco jim řekl a všichni se začali smát. Přestože jsem věděla, že se smějí mně, nedokázalo mě to urazit. Pak náčelník ukázal na jednu z chatrčí a na mě. Pochopila jsem, že to bude od nynějška můj hotel. Když jsem se v chatrči rozhlédla, posadila jsem se na rohož, a pak usnula. Probudily mě až zvuky bubnů. To už byl večer.
Vyšla jsem z chatrče a spatřila velmi zvláštní scenérii. Celý kmen Aimarů byl shromážděn kolem obřadního ohně. Kolem ohně tančil šaman navlečený do masky. Na hlavě měl býčí hlavu a jinak byl úplně nahý. Ztrnula jsem, když jsem si všimla, že jeho penis je ztopořený. Mé evropské vychování a předsudky, pevně zakořeněné, mi nedovolily zareagovat jinak. Šaman si najednou vybral jednu dívku z davu. Obcházel pomalu kolem ní. Nestyděla se. Byla uvolněná a začala tančit. Za chvíli se oba pohybovali v rytmu bubnů a to, co prováděli, bylo víc než tanec. Bylo to souznění dvou těl. V jeden moment k ní přistoupil zezadu a prudce se k ní přitisknul. Projela mnou vlna vzrušení. Uvědomila jsem si, že to vůbec nebylo nijak perverzní. Líbilo se mi to. Bylo to naprosto přirozené. Po chvíli přišly ženy s košíky, v nichž měly obilné klasy, a začaly je rozprostírat s velkou láskou a něžností kolem ohně. Celá vesnice po nich začala tančit. Zdálo se mi, že tato extáze nemá konce. Strhlo mě to. Tančila jsem s nimi a cítila jsem se snad poprvé v životě tolik svobodná. Všechny mé dosavadní zábrany jsem nechala někde v Evropě. Svlékla jsem šaty a oddala se tomuto poznání Pachamamy.
Na druhý den jsem odešla do lesa a dala slib Veliké Matce-Pachamamě, že už se od ní nikdy neodvrátím. Už navždy budu změněná.